Nick Cave — Smrt Zajdy Munroa
Nick Cave je fascinován smrtí, to je známá věc. A kromě písňových textů a básní je i autorem románů. Ten poslední v češtině vydalo Argo a jmenuje se Smrt Zajdy Munroa.
Zajda je barbar, hnusák, alkoholik, notorický děvkař, podivná zrůda, cynický egocentrik, proklatě sebejistý sukničkář, cokoli, co si je čtenář schopný představit pod pojmem chlípník. Svléká očima i boulí v rozkroku permanentně jakoukoli ženu, která se objeví v jeho zorném poli, dokonce i kamarádky své ženy na jejím pohřbu. Jeho románová cesta obchodního cestujícího s kosmetikou je variací na Pulp Fiction i horory Stephena Kinga. Paralelou k ní jsou pak zprávy o řádění sexuálního násilníka, který by klidně mohl být jen o krapet horším Zajdovým bratrem. Přesto je tu jedna polehčující okolnost – to vše se děje nikoli jen tváří v tvář jeho neodvratitelnému konci, ale i před zraky jeho devítiletého syna, čerstvého polovičního sirotka – a na něj bere Zajda alespoň trochu ohledů. Na společné cestě, která je variací na zasvěcovací rituály, ho otec učí, jak být ve střehu, jak „zaostřit na magora“.
Caveův román má jisté paralely k podobně drsným příběhům amerického spisovatele Cormaca McCarthyho, je k lidstvu o něco milosrdnější – alespoň v tom, že jeho syn, Zajda junior, dostává díky otcově smrti šanci změnit prokletí mužských v této rodině (společnosti). Jakkoli je tahle vidina pro čtenáře lákavá, je až bolestně nepravděpodobná.
Zahraniční recenzenti knihy, která vyšla v originále na začátku září, se shodují v tom, že Smrt Zajdy Munroa je ve své krutosti i nesmírně vtipná. V kontextu prvního Caveova románu A uzřela oslice anděla určitě. Je psaná lehčím perem, s větším nadhledem, je lyričtější a i když je otcovská láska hodně hybridní, je tu. Apokalypsa je však stále přítomná. U Cavea jsou svědky lidských běsů i děti. Zvrácenost? Spíš realita. Kdo jiný by měl být naším svědomím a kdo jiný by měl dědit a opakovat/napravovat naše chyby? Cave se čte jedním dechem, má spád a sevřený styl. Je krutý, to ano, ale smysl ta krutost má. Přinejmenším v tom, že se nepřetvařuje.
