ExSxMx: E.S.M. (2016)

Před pár měsíci uvrhl mostecký volný radikál Radek Kopel mezi smečku věrných v pořadí druhé samostatné album. Opět se laškuje s variacemi na původní název Eine Stunde Merzbauten, redukovaný na ExSxMx, názvem alba i počátečními písmeny návu samotných kompozic.Můžeme za tím hledat skryté významy, ovšem tady půjde spíš o to, že Radek Kopel je veselá kopa a jeho zájmem je radostný čistý hluk ve všech možných i nemožných podobách podle vzoru Merzbow. Možná, tam by se dala hledat inspirace pro dříve nezvyklý prvek, který se vluzuje do alba E.S.M.a to je účast dříve nemyslitelných nástrojů jako housle nebo tenor saxofon. Tahle okolnost mi přijde skoro nejzajímavější na celém albu, neboť přínos těchto nástrojů není zcela jednoznačný.
Zvukově je album poměrně zdařilé i když samotná nahrávací frekvence měla nejspíš dost punkový průběh. To co bude burácet z vašich beden už není tak urputně a živočišně abstraktní ve snaze se vyhnout všemu co by vzdáleně mohlo připomínat nějakou ucelenou strukturu nebo nedejbože melodii.
Hned první kousek Evu svrbí míca, kde se generované zvuky prolínají se zvukem houslí patří k tomu lepšímu co lze na albu slyšet, pokud jde o kloubení hlukových ploch se zvukem houslí, které obsluhuje Pavel Stránský, na albu ukrytý pod zkratkou PaStr. Pikantní je jak se tento houslista z předchozími zkušenostmi z pop rocku i lidové hudby kongeniálně sešel s hlukovými plochami takže výsledek zní překvapivě kompaktně a zajímavě. Za to následující Elementary School Mumlases je jak se ukáže později skutečně „nomen omen“ track; zvukově poměrně izolacionalistický a díky reverbům a skvěle využitým metalickým perkusím oplývá až jeskynní atmosférou, který známe třeba od Lustmorda. Naopak sekundující tenor saxofon Jana Pimpery (JanaP) působí jaksi nepatřičně, jakoby žáček přehrával naučené frázičky, stupničky, útržky melodií nebo se snažil potácivě reagovat na zvukový podklad aniž by to mělo valný přínos pro celou improvizaci. Nicméně právě tahle část nahrávání asi zúčastněné bavila nejvíc, protože ten bordel ukončil teprve příchod zvukaře, který – „Konec, kurva vypni si to!“ omezil stopáž příspěvku na pouhých 42 minut. Za Free jazz se dá označit skoro cokoliv, ale tohle se myslím nepovedlo.
V Emen Stahl Moon na minové pole prosáklé bzučením frekvencí opět vstupují housle, nejprve jakoby nesmělým brnkáním, kterému sekundují elektronické zášlehy z podkladů, časem je hra houslí komplexnější, stejně jako reagující elektronika. Skladba působivě graduje, dokonce v poslední třetině skladby je na chvíli zvuk houslí určující a zahrají skoro country motivek. Nicméně generátory se znovu neúprosně rozjíždějí, housle se snaží udržet opakováním stupnic ale marně a postupně jsou znovu pohlceny zvukovou masou z níž probleskují už jen jejich osamocené tóny. Několik posledních zášlehů a pak ticho, které rozrazí až saxofonové intro následující skladby. Pro mně nejsilnější kousek alba.
Kopelandi s vědomím toho, že nahrávají poslední track Electro Save Mode si dávají extra záležet, celá kompozice se víc blíží Napalmed a pokud zde jsou ještě vůbec nějaké akustické nástroje, zdá se že už jen jako vzorky v celkovém soundu. Skladba obsahuje jeden zajímavý prvek. V necelé desáté minutě se zdá, že končí, ale rozjede se znovu aby v poslední půl minutě skončila s motivem, který v počátečním intru hrál tenorsaxofon, zde zmutovaný do podoby jakéhosi elektronického vokálu, což mi evokuje pozdní práce Petera Christophersona v The Treshold Houseboys Choir. Zajímavé. Jestli je to náznak věcí příštích, tak se těším.

https://www.discogs.com/ExSxMx-ESM/release/8131967