Zachrání nás páska přes oči?
Svět enormní duševní aktivity, či totální fyzické pasivity?
Vrátí se kmenová pospolitost díky informačním dálnicím?
Stává se ze světa globální vesnice?
Média: všechny prostředky komunikace jako noviny, rádio a TV, které poskytují veřejnosti zprávy, zábavu apod., obvykle zároveň s reklamou. (Websterův slovník americké angličtiny, 1991)
Úvodem a doslovem opatřil, z uvedených knih vybral a okomentoval Zdeněk Král.
Médiím nelze rozumět – je spíš nutné je akceptovat a vpasovat do svého života jakožto nápomocné činitele, kteří nám pomohou lépe se orientovat v tomto novém, na médiích postaveném a rozrůstajícím se světě. Zároveň však nepodlehnout jejich mocnému vlivu. Média zkrátila (všeobecně) vzdálenosti mezi lidmi – vzdálenosti komunikativní, dorozumívací, ale možná negativně zasáhla aspekt porozumění. Nabourala staré mýty a postavila nové. Či lépe řečeno – novými mýty se stala. Zdá se, že společnosti byly vždy více modelovány povahou médií, kterými lidé komunikují, než obsahem komunikace. Nedívat se na svět prizmatem médií je obtížné díky každodennímu vlivu, celoživotnímu ovlivňování. Snad je to nemožné – vidět svět očima pravěkého lovce. Ono Vidění je totiž už první stupeň mediálního ataku.
Následující řádky, převzaté z knihy Essential, jež je souborem statí, rozhovorů a esejů klasika a zakladatele mediální koncepce Marshalla McLuhana, který povýšil teorii médií na vědeckou nauku, snad objasní některé základní poznatky tohoto oboru a ukáží z perspektivy dvacetiletí, v jakém světě žijeme a co nás ovlivňuje.
Marshall McLuhan
Podle Marshalla McLuhana je médiem jakákoliv existující technologie, která rozšiřuje lidské tělo a smysly, od odívání k počítači (kolo – jako rozšíření nohy, oděv – jako rozšíření kůže, “robertek” – jako rozšíření (nahrazení) penisu atd.) Všechna média – sama o sobě a bez ohledu na poselství, které přinášejí, mají na člověka a společnost závažný vliv. Prehistorický nebo kmenový člověk existoval v harmonické rovnováze smyslů a svět vnímal vyváženě sluchem, zrakem, čichem, dotekem a chutí. Technické novinky ale rozšiřují lidské schopnosti a smysly, takže mění rovnováhu smyslů – je to změna, která na oplátku mění společnost, jež onu techniku vytvořila.
Dle McLuhana existují tři základní technické novinky, které výrazně změnily pohled člověka na svět a změnily jeho chování:
1) vynález fonetické abecedy, který vyrval kmenového člověka z rovnováhy smyslů a dal dominanci oku,
2) zavedení ručního písma v polygrafii v 16.stol., což tento proces urychlilo,
3) vynález telegrafu v roce 1844, což zvěstovalo elektronickou revoluci, která by měla smysly opět sladit.
Všechna média, od fonetické abecedy k počítači, rozšiřují člověka a způsobují v něm hluboké a trvalé změny. Takové rozšíření znamená intenzifikaci, zesílení orgánu, smyslu nebo funkce a ať už se děje kdekoliv, vypadá to, že centrální nervový systém na svou ochranu zasaženou oblast znecitliví, a tím ji izoluje a umrtvuje, takže si neuvědomuje, co se děje. Je to skoro stejný proces, který se děje s tělem v šoku nebo za stresových podmínek. V tomto zvláštním typu sebenarkózy, ve stadiu, kdy nové médium začíná vše prostupovat a očarovává smyslovou rovnováhu, se toto prostředí stává pro člověka doslova neviditelným.
Ovlivnění smyslů
Před vynálezem fonetické abecedy žil člověk ve světě, v němž byly všechny smysly vyrovnané a simultánní, v uzavřeném světě kmenové hloubky a rezonance, v orální kultuře vystavěné na dominantním životním smyslu pro sluch, který je hyperestetický. Prvotním médiem byla řeč a tudíž nikdo nevěděl výrazně více nebo méně než druhý – což znamenalo, že existovalo málo individualismu a úzkého zaměření, což jsou charakteristické rysy moderního člověka Západu.
Orální kultury reagují simultánně, gramotný člověk je naopak schopen jednat nezaujatě, bez reakce, zapojení. Kmenový člověk žil v akustickém prostoru, který nemá žádný střed a žádný okraj na rozdíl od prostoru přísně vizuálního, který rozšiřuje a zesiluje zrak. Vnímal tak spíše synkreticky nežli analyticky.
Fonetická abeceda se pronikavě lišila od starších a bohatších hieroglyfických a ideografických kultur. Písmo egyptských, babylónských, mayských a čínských kultur rozšiřovalo smysly v tom, že dovedlo obrazové výrazy do reality. Aby pokrylo široké rozmezí údajů, vyžadovalo mnoho znaků – na rozdíl od fonetického písma, které užívá sémantická písmena, jsoucí bez významu – k tomu, aby byla v souladu se sémantickými zvuky (také bez významu), a je jen hrstí písmen schopné obsáhnout všechny významy. V Africe dnes stačí jediná generace abecední gramotnosti k tomu, aby se jedinec odtrhl od kmenové sítě. Když se stane kmenový člověk foneticky gramotný, může se mu zlepšit abstraktní i intelektuální pojem světa, ale většina výrazně citových pocitů společenské rodiny z jeho vztahu ke společenskému prostředí zmizí.
Kmenový člověk se na rozdíl od homogenizovaného člověka ze Západu neliší svými vyhraněnými talenty nebo viditelnými charakteristikami, ale jedinečnou směsí citů. Zavedení fonetické abecedy bylo pokrokem i pohromou. Za své nové prostředí, vyšlé z řetězce, na jehož začátku stojí fonetická abeceda, snad platíme příliš vysokou cenu – schizofrenii a odcizení.
Gramotnost
Vynález knihtisku v 16.stol. umožnil univerzální rozšíření gramotnosti. Nové médium řádkové, jednotné opakovatelné sazby rozmnožovalo informace v nekonečných množstvích a do té doby nemožných rychlostech – zajistilo tím oku převahu nad ostatními čidly. Toto nové médium tvarovalo člověka a bylo přímo odpovědné za vznik takových jevů jako nacionalismus, reformace, průmyslová revoluce, celé pojetí příčinnosti, karteziánsko-newtonovské pojetí vesmíru, perspektiva v umění, vyprávěcí chronologie v literatuře a psychologický způsob introspekce, který zesílil sklony k individualismu a specializaci.
Gramotnost je nutné chápat jako typografickou technologii, která modeluje nejen výrobní a tržní procesy, ale všechny ostatní oblasti života, od vzdělání po urbanismus.
Ovlivnění myslí
Oproti tomu média elektrická: telegraf, rozhlas, filmy, telefon, počítač a televize nerozšířila jen funkci jediného smyslu, ale tvarovala náš celý centrální nervový systém. Civilizační proces, způsobený elektrickými médii, učinil z planety doslova “globální vesnici.” (Tento proces dnes dovádí do důsledku internetové propojení.)
Televize je podle McLuhana médium nikoli zrakové, nýbrž dotekové. Patří sem i Internet, záležitost posledního desetiletí, který nás stejně jako dříve televize “potápí do světového bazénu informačního hnutí, a tak umožnuje člověku, aby do sebe včlenil celé lidstvo”.
Střet “starého” vizuálního světa se světem, který vytváří el. média – světem znovuobjevené smyslové rovnováhy – s sebou nese krizi, pramenící z hledání nové identity. Mladí lidé, odchovaní televizí, nehledají cíle, ale role, touží po vlastní identitě.
Děti, dřív než se dostanou do mateřské školy, jsou často “odstavovány” k televizi, aby nezlobily. Tak ve svých šesti letech prožijí díky televizním pořadům (prostřednictvím nichž se dostanou do všech koutů země, do vesmíru, pod mořskou hladinu, prožijí množství příběhů, vidí války a násilí, milostné scény atd.) několik životů, prožijí více, než jejich prarodiče za celý svůj život (v USA dle statistik asi 4000 hodin u TV).
Vztah sexuálního uvolnění v 60-tých letech je podle McLuhana taktéž spojen s přechodem k jakémusi novodobému kmenovému soužití (hippies). Tak jako LSD rozšiřuje realitu, je televize, potažmo počítač s programy virtuální reality, rozšířením známých dimenzí. Brát LSD také znamená odmítnout starý mechanický svět a jeho hodnoty. Halucinogenní drogy vychovávají kmenovou a komunálně zaměřenou kulturu.
Multimédia
Vynálezem posledních let, který rozšiřuje ve shodě s McLuhanem všechny smysly, jsou programy virtuální reality, které vytvářejí fiktivní světy, umožňující interaktivní využívání, tzn. umožňující člověku s počítačem komunikovat řečí, dotyky, gesty nebo i pohledy. Ten pak reaguje v reálném čase a podává zpětná hlášení ve formě simulovaných obrazů, ale i fyzikálních sil, např. tlakem. Rozlišení mezi realitou a fantazií je u dražších přístrojů téměř nemožný.
Transpersonální zážitky, zažívané ve zvláštních stavech vědomí, jsou virtuální realitě velmi podobné. Jsou zažívány jako “skutečné”, resp. skutečně prožité zkušenosti. Kam sahá tento transpersonální prostor, nakolik jsou archetypální bytosti skutečné či nikoliv, to jsou témata pro jinou stať (pod vlivem LSD či při tzv. holotropním dýchání lze např. prožít zážitky kosmické jednoty, zážitky jiných organismů, zážitky archetypálních bytostí, kolektivního nevědomí, zážitky Boha, božského, Prázdnoty, Nicoty apod).
Nakonec také samo vědomí – souhra všech smyslů, které nám skládají svět do určité podoby, i když je to podoba nepřesná a neúplná – je médiem. Svět bez vědomého pozorovatele neexistuje. Vědomí je nejvlivnější, nejkrajnější médium, jdoucí za hranice času. V extatických stavech, ať už přirozených či navozených uměle, je možné dosáhnout zážitků jakéhosi supravědomí, zážitků, neovlivněných našimi smysly, kde si uvědomíme vlastní tělesnou omezenost, která nám umožňuje žít a je vlastně jen rozšířením naší vnitřní Podstaty, našeho vnitřního potenciálu, o jehož podstatě by se dalo mnoho spekulovat.
Páska přes oči tedy není řešením. Věřme, že díky Internetu a snad i vlastnímu pudu sebezáchovy získáme nový kmenový pocit vzájemného propojení a jednoty lidské společnosti, že dosáhneme duchovní sepjatosti celého lidského druhu a staneme se kolektivním vědomím Země.
Použitá a doporučená literatura:
MARSHALL MCLUHAN: JAK ROZUMĚT MÉDIÍM (ODEON, 1991)
ERIC MCLUHAN, FRANK ZINGRONE, editors: ESSENTIAL MCLUHAN (ANANSI, 1995)
IVAN WAGNER: SVĚT POSTMODERNÍCH HER (H&H, 1995)
MELVIN L. DEFLEUR, SANDRA J. BALLOVÁ – ROKEACHOVÁ: TEORIE MASOVÉ KOMUNIKACE (KAROLINUM, 1996)
