Timothy Leary: INFOPSYCHOLOGIE

Rádio, fotografie, film, televize, přenosné magnetofony, počítače, psychedelické látky, mikrovlnné trouby, kompaktní disky, občanské radiostanice – to vše je nám přípravou na bohatý a fantastický život v infosvětě!!

Infopsychologie
publikace, která podle autora představuje:manuál k používání lidského nervového systému v souladu s pokyny výrobce, pomocnou příručku usměrnění rozvoje lidského jedince. Sama o sobě prošla tato “příručka” v průběhu deseti let jistým vývojem, když v roce 1977 vyšla v USA nejdříve jako Exopsychologie, aby byla roku 1987 revidována jako Infopsychologie. Důvodem nebyla tentokrát mistrova záliba ve slovíčkaření a novotvarech, ale zásadní posun v jeho názorech o tom, kterým směrem bude probíhat očekávaná migrace lidstva a mutace od existence larvální k existenci postlarvální.

Více již autor: Tato kniha byla napsána před mnoha roky, někdy kolem let 1975 a 1976. Následujících dvanáct let přineslo obrovské změny do celosvětového povědomí, do americké kultury, do informatiky, psychologie a koneckonců i do mých vlastních názorů.
Když jsem psal tuto knihu, Gerald Ford právě vystřídal v Oválném pokoji Richarda Nixona, a jak prezident, tak dokonce i odborné lékařské a právní asociace doporučili diskriminaci marihuany.

EXO–PSYCHOLOGY (Exopsychologie) vznikala ve federální věznici během výkonu dlouhého trestu, který jsem dostal za držení patnácti gramů této látky. Radostně jsem využil takovéto spousty volného času, uděleného mé osobě formou státního grantu, k napsání tří knih, a zároveň se tak obezřetně vyhnul FBI, která mi vyhrožovala zabitím. Vzpomínáte si na ty hvězdné noci, kdy nad námi po obloze prolétával jasný Skylab? (americká družice – pozn. překl.) Na mysu Canaveral ještě nestál žádný raketoplán a ani žádný z důvodu poruch v NASA nehavaroval. Věděl jsem nemnoho a zůstávalo mi skryto tolik zásadních věcí, bez nichž bychom si v příštím bouřlivém desetiletí těžko uvědomovali, proč tak upíráme svůj zrak k 21. století.
V té době jsem například ještě nečetl Great Expectations (Velké vyhlídky) Landona Y. Jonese. V této fascinující knize, která je mylně pokládána za pesimistickou, se objevuje teorie, že každé desetiletí druhé poloviny 20. století představuje jednu fázi či etapu v dorůstání Baby–boomové generace, kohorty čítající sedmdesát šest miliónů, což je číslo dvakrát převyšující předpoklady. Tento nový druh kyberdětí, vychovaných Dr. Spockem k samostatnému uvažování a vyškolených televizními reklamami k labužnické konzumaci reality, má být generací, jež jako první prozkoumá a obydlí infosvět, lidským předvojem, který jako první začne myslet a komunikovat prostřednictvím elektronových shluků na monitorech, blikajících, neustále se měnících zrcadlech vědomí lidstva.
V letech 1975–1976 jsem ještě nečetl ani The Third Wave (Třetí vlna) od Alvina Tofflera ani studie Johna Naisbitta o postindustriálním, postnárodním a postkolektivním vědomí.

Prostě jsem byl přesvědčen, že tato průmyslová civilizace továrních komínů a montážních linek se udusí ve smogu, rezavém šrotu a kyselém dešti, a formuloval jsem čtyři pravděpodobná stadia našeho budoucího vývoje jako druhu i jednotlivců, jež budou navazovat na čtyři předešlá stadia larvální:
5. Kybersomatické stadium: Vznik Supertechnologického pohanství
6. Kyberneurologické stadium: Vznik Elektronicko–kvantového pohanství a Supertechnologického humanismu
7. Kybergenetické stadium: svět genetického vědomí, který může vnímat pouze jedinec, jenž pomocí nových mikrobiologických technologií dešifruje a přeprogramuje vlastní DNA tak, aby byla v souladu s Matricí Gaia, a umožní tak vytvoření nového druhu; vznik Aminokyselinového animismu.
8. Kyberatomické stadium: jednotlivec, který dešifruje a přeprogramuje atomické infostruktury a řídí nové nanotechnologie ve prospěch osobního vývoje i vývoje druhu.

Ať už mi uvěříte nebo ne, tuto knihu jsem napsal ještě v tom prasvětě, kde se knihy lepily a vázaly, v dobách, kdy jsme ještě nesnědli Evino elektronické Jablko (v originále jablko = apple. Apple = značka počítačů, dominující především v USA – pozn. překl.), předtím, než Steve Jobs a Steve Wozniak uvedli na trh první kyberpočítač, první přístroj osobního vědomí, který jednotlivcům umožňoval digitalizovat myšlenky, zpracovávat je, měnit jejich molekulární stavbu a komunikovat s nimi skrze obrazovku.
Neměl jsem nejmenší potuchy o tom, že by nová mladá generace, ukryta ve svých domovech, mohla automaticky zpracovávat digitalizované myšlenky.

Zkrátka, chápal jsem svět psybernetický, ovšem ne svět kybernetický. Intenzívně jsem zkoumal vnitřní světy vědomí, pátral v neomezeném psyvesmíru mozku, ale zcela mi zůstal utajen infosvět vytvářený domácími syntezátory, počítači, audio a videodigitalizační technikou, CD interaktivními systémy – elektronickými technologiemi, které nás měly brzy přeměnit z lidu fyzické literatury na lid kvantový, lid počítačových obrazovek.

Moje neznalost nejnovější technologie v roce 1976 způsobila, že jsem kladl přehnaný důraz na vesmírné kolonie a postpozemskou psychologii. Ani v nejmenším jsem netušil, že první vlna mimozemské inteligence, jež mě bude učit galaktickému kvantovému jazyku, nepřijde z prostoru za Van Allenovými pásy (Van Allenovy pásy nebo také magnetosféra – pásy obklopující Zemi, zachycující prostřednictvím magnetického pole Země částice o vysokých energiích, pocházející především ze Slunce – pozn. překl.), ale objeví se roku 1979 v mém vlastním domě v podobě mého kybersyna Zacharyho, pádícího infoprostorem videoher, asteroidů, planet a konstelací dat počítačového softwaru.

Roku 1975 až 1976 se zdálo zcela jasné, že život tuto planetu opouští a odstěhuje se do vesmírných kolonií, vytvořených jejich vesmírnými obyvateli. Tyto H.O.M.E., High Orbital Mini–Earths (Obíhající mini–zeměkoule; “home” je anglicky “domov” – pozn. překl.), by pochopitelně oplývaly postmechanickým, postnárodnostním, neuroelektronickým prostředím. Neuvědomoval jsem si ovšem, že tyto vesmírné světy by mohly být postaveny a obydleny pouze těmi, kteří si zcela podrobili kyberkvantovou vědu.

Ačkoli je pro mě exopsychologie důležitým “futickým” (v originále futique = protiklad antique, což znamená “starobylý, starodávný” – pozn. překl.) pojmem, klade přece jen důraz pouze na hardware vesmírných korábů. Titul této knihy by měl proto znít: INFOPSYCHOLOGIE.

Cesta k infosvětům, které bude náš druh v nejbližší budoucnosti objevovat, vytvářet, zkoumat a obývat, nevede přes odpalovací rampu na mysu Canaveral, ale skrze obrazovky osobních počítačů. Abych tyto nové tendence vysvětlil, přepsal jsem s dovolením nakladatelů prvních šestnáct stran tohoto revidovaného vydání a v nich jsem místo na “EXO” začal klást důraz na “INFO”. Místo “vesmírného” jsem začal zdůrazňovat “informační”. Po prvních zhruba šestnácti stranách knihy si musíte tedy vy, čtenáři, můj text z roku 1976 sami překládat a aktualizovat:

Ukázka, co do možností stručná, na níž čtenáři náleží právo ověřit si vlastní schopnost překladatelskou a aktualizační: Zemský život začal prostřednictvím lidského nervového systému opouštět mateřskou planetu, aby unikl genovým bankám a aby ve vesmíru zřídil kolonie, kde bude možný snadnější kontakt a komunikace s životem galaktickým. Raketové lodě již dosáhly takové rychlosti, které je zapotřebí k překonání gravitační síly naší mateřské planety. Radioteleskopové “talíře” nyní vzhlížejí ke hvězdám, připraveny přijmout elektromagnetická poselství našich inteligentních sousedů. Elektronické signály nesou mezihvězdným prostorem zprávu o tom, že lidstvo je připraveno k ex–pedicím a kom–unikaci (Předpona “ex–” zde zdůrazňuje odstředivou snahu, vesmírný kurs výzkumů, zatímco “kom–” symbolizuje kombinování, slučování – pozn. překl.).
Blíží se okamžik, kdy budeme připraveni tento maličký satelit naší periferní hvězdy opustit, a nabýváme stále silnějšího přesvědčení, že nejsme v tomto vesmíru jedinou civilizací. Stane se tak možná již za života mnohých z těch, kteří čtou tyto řádky: první rodiny pionýrů opustí naši sluneční soustavu, mezihvězdná poselství dosáhnou svého cíle, bude navázán kontakt a začneme komunikovat s jinými galaxiemi.

Nadešel čas, abychom se začali připravovat na život ve vesmíru coby články nových, vědomě selektovaných genetických bank. Nadešel čas, abychom začali vyvíjet filozofii, psychologii a jazyk, jež by nám umožňovaly naslouchat, rozumět a inteligentně komunikovat s našimi vesmírnými sousedy. Tento jazyk je kvantový, digitální, psychogeometrický.

Někteří z nás budou protestovat, že lidské inteligence a lidských zdrojů je nutno použít především k řešení bolestivých pozemských problémů nerovnoměrné distribuce. Tyto larvální protesty, ať už jsou míněné jakkoli upřímně, jsou embryonální a krátkozraké. Strádání a nedostatek, jež nyní lidstvu hrozí, není problémem materiálním, nýbrž neuropolitickým. Lze ho též označit jako duchovní, psychologický, filozofický, ale nejlépe je definován jako navigační. Lidstvo dosud nedešifrovalo genetický kód, ovšem na vodítku či manuálu k jeho rozluštění se již pracuje.

Z larválních genetických bank vzejdou muži a ženy, kteří budou vědět, odkud přicházejí a kam jdou, jejichž chápání bude přesahovat lokální pozemskost a kteří se budou jako suverénní kyberjedinci rychle učit, efektivně pracovat, přirozeně dospívat, láskyplně společensky žít a vyvíjet se ke kráse. Živočišný druh se zřejmě skutečně setrvačností pohybuje v poklidné tuposti, dokud není postaven před nutnost evoluční změny, kdy se od primitivního kolektivu odlučují jedinci, kteří se pak stávají daleko inteligentnějšími a pohotovějšími.

Tato kniha, jež je pouhým prostoduchým pokusem o nastínění dalšího biologického vývoje na této planetě i později mimo ni, předkládá stovky neogenetických myšlenek, na něž jsou někteří jedinci v genetických bankách již připraveni. Transmise těchto myšlenek je zprostředkována tištěnými písmeny, ačkoli diskutovaná témata jsou elektromagnetická a kvantově–fyzikální. Čtenář/ka* by měl/a být proto připraven/a na to, že je/ho/jí podmíněný systém symbolů bude otřesen neočekávanými a novými symbolovými kombinacemi, a právě takováto situace nastává v okamžiku, kdy Vyšší inteligence osloví druh mechanicky uvažujících tvorů kyberkvantovým jazykem.
(*V kontextu, v němž se pohybujeme, je sjednocení rodu mužského a ženského neurogenetickou nutností. Neužíváme obecných termínů “člověk/lidstvo”, a místo nich k označení postpozemského člověka užíváme individuálního označení on/a, nebo přivlastňovacího zájmena je/ho/jí, tedy kombinace “jeho” a “její”.)

Největším významem této postpozemské příručky je, že vůbec existuje. Jde o první pokus připravit lidstvo na cestu pryč, na postpozemskou migraci do infosvětů, pokus, jenž bude následován jinými, sofistikovanějšími teoriemi a psychologiemi, neboť – je snad něco zajímavějšího nebo důležitějšího než vytváření budoucnosti?