Násilí jako prostředek osvěty

V textech mnohých hudebních skupin, především na punkové a alternativní scéně, se objevuje násilí ve zvláštní formě. Jde o opis situací, příběhů a pocitů často na té nejextrémnější hranici násilí a vulgárnosti, ale se zřejmým úmyslem moralizovat, ukazovat tu správnou cestu. Násilí je zde používáno jako prostředek osvěty, promlouvá autenticky, syrově, adresně. Mnozí z posluchačů těchto textů mají s popisovanými jevy osobní zkušenosti a snadno se s textem dokáží identifikovat, orientovat se v poselství, které sděluje a snad jej i pochopit.

Takto použité násilí v umění je tvrdou hrou na tenkém ledě. U nezasvěceného publika okamžitě vyvolává skandál a následně diskusi o svobodě a projevu. Příkladem může být kampaň proti skladbě “Cop Killer” americké skupiny Body Count. Ve chvíli, kdy teenager postřelil policistu a při domovní prohlídce u něj byla nalezena právě deska Body Count, rozpoutala policie a cenzoři v USA aféru, kde byla skupina označena za viníka násilného činu, protože text její skladby “navádí k zabíjení policistů”. Po četných protestech pobouřené veřejnosti a demonstracích policistů v ulicích byla deska skutečně stažena z prodeje. Jello Biafra na jednom ze svých alb s mluveným slovem vzpomíná na dobu krátce před aférou, kdy navštívil koncert Body Count v rámci festivalu a jaký to byl zážitek vidět deset tisíc lidí skandovat refrén: “Fuck Police!!!”. Cenzura v takových případech zasahuje velmi často, aniž by si toho běžný konzument povšiml. Skladba Nirvany “Rape Me” (Znásilni mě) byla pro prodej v USA přejmenována z důvodu negativního dopadu na psychiku mladých lidí na “Wave Me” (Zamávej mi). Skupina Rapeman byla dokonce soudním procesem donucena ke změně názvu, Steve Albini, hlavní protagonista kapely, ovšem tehdy raději volil zánik skupiny, než by se podvolil nátlaku cenzorů.

Svoboda slova a projevu je v takových případech velmi ošemetnou záležitostí, jen těžko se hledá hranice, po kterou je možnost násilí tolerovat. Texty vyzývající k likvidaci etnicky odlišných lidí odmítne téměř každý a členové jedné české fašistické hudební skupiny byli již za šíření takových textů odsouzeni. Jinak se ovšem publikum staví k textu již zmíněných Body Count, kde zpěvák Ice-T popisuje zabití své matky, kterou tolik miloval, dokud mu nezakázala chodit s bílou holkou. “Nevěř bílým lidem, nevěř bílým lidem, nejsou dobří, nejsou dobří,” říká matka v textu jízlivým hlasem a Ice – T vysvětluje, že pochopil, že jeho matka je “evil–woman”, protože nenávidí Mexičany, Portorikánce, Asiaty, a rozhoduje se pro její likvidaci. Nakonec, když zbytky jejího těla rozváží po celém území Spojených Států, přidává radu, že jestli i vaše matka, babička nebo otec “roznášej stejný rasistický svinstvo” (carry–on the same racist bullshit), abyste to udělali tak, jak to dělaj Body Count. Těžko věřit, že by Ice-T ubil, zapálil a rozřezal svou matku, jde zjevně o fikci, ovšem pokud by něco podobného vyhlašoval na veřejnosti, aniž by to bylo zakomponováno v uměleckém díle, dopouštěl by se pravděpodobně hned několika trestných činů najednou.

Obrácen naruby
(Turned Inside Out)

Obrácen naruby
Abys viděl vše
Dotkni se toho
Pociťuj to
Pohleď na sebe
Pohleď na obludu
Pociť bestii
Směj se nahlas
Řekni: Zrůda
Vezmi to
Zlom to
Tvou touhu
Čistý zločin
Jsi to ty?
Mohl bys to být ty?
Špinavý
Patetický
Lhář
Sadista
Padouch
Zrůda
Obrácen naruby
Abys viděl vše
Tak pojď
Bav mě
K smíchu
Jak upadáš
Skvělé
Kdo je zločincem teď?
Jsi to ty?
Špinavý
Obrácen naruby
Abys viděl vše

Henry Rollins (album Hard Volume) volný překlad Bergámo

U Henry Rollinse jde ve většině textů spíše o přehnaně expresivní výrazy jako “Kill myself again…”, nebo “My boyfriends are bastards and I wanna kill them…” a podobně, ale například jeho album vydané pod pseudonymem Henrietta Collins se násilím v té nejhrubší formě jen hemží a i nejotrlejší punkrocker může mít problémy se s texty na albu srovnat. Opět si lze těžko představit, že by Rollins ve skladbě “Drive By Shooting” popisoval vyvrcholení večírku s Andrewem, Sinem a Chrisem z předešlé noci (“…projíždíme se po čtvrti a zabíjíme, může to bejt tvá sestra, můžeš to bejt ty…”). V dalších textech je ovšem hranice mezi fikcí a realitou méně znatelná, dokonce záměrně eliminovaná. Rollins zde rozmlouvá jakoby sám se sebou, přičemž popisuje tři příběhy v nejextrémnější poloze sado – masochistického násilí, kdy nejprve otec, potom šéf v práci a nakonec policistka končí jako oběti nekompromisní zhrzenosti, frustrace a cynismu. Rollins se zde oslovuje svým vlastním jménem a tím příběh posouvá do polohy spíše dokumentární, podobně jako v další skladbě, kde nabádá ženy nucené k orálnímu sexu, aby si pod polštář nachystaly nůž, penis uřízly když jsou chlapi v nejlepším, daly ho do obálky a poslaly na jeho adresu. Nadiktováním jeho adresy včetně poštovního směrovacího čísla se z textu stává návod.

Mistry v nacházení přesné hranice pro fungující “osvětové” násilí v textech jsou Alice Donut z New Yorku. Uvedu dva příklady skladeb, kde Alice Donut vypráví příběhy s násilnou pointou, ale zároveň sociální tématikou. Ve skladbě “Come Up With Your Hands Out” jde o příběh šedesátnice, která unavena životem a vyprovokována vlastním mužem končí ve vězení poté, co ho utloukla ráno po rodinné oslavě. Po návratu z vězení, když všechno je “back to normal”, odejde do místní banky a přepadne úředníka na přepážce se slovy “dej mi všechny zkurvený prachy, nebo ti rozstřelím tvojí zkurvenou hlavu proti zdi”. Vyinkasuje peníze, svlékne si šaty a nahá začne tančit mezi ležícími těly vyděšených klientů banky na podlaze. Akce končí příjezdem zásahové jednotky, která ji po výzvě odstřelí. Tím končí i text skladby, v jejímž podtextu je hodně o pocitech mnohých žen prožívajících většinu života v despektu, opovržení a pozici služky a hromosvodu rodinných problémů zároveň. Podobně dvojsmyslný text je i ve skladbě “Lisa and Father”. Muž jménem Lízin Otec a žena jménem Lízina Matka tu prožívají svůj příběh společně s pětiletou dívenkou jménem Líza v komiksové knížce, kterou dostal Antona, zpěvák kapely Alice Donut od neznámé slepé ženy se slovy “vezmi si a čti”. Lízina Matka je alkoholička, Lízin Otec navštěvuje dívenku v její komůrce s těmi nejtemnějšími úmysly. O tom se však dozvídá jeho soused, který požaduje rovněž Lízinu povolnost, jinak vše oznámí policii. Lízin Otec dává svolení a celá věc se provalí až při návštěvě dětského lékaře. Lízina Matka vyčiní Lízině Otci a ten se odebírá utopit. Na mostě však potkává neznámou slepou ženu, která mu podává komiksovou knížku se slovy “modli se”. Po patnácti minutách Lízin Otec (“Oh I feel excellent!!!”) běží šťasně domů, kde je opět plísněn, ale svou ženu odbude slovy “drž hubu ty krávo” a vypráví ji o setkání s neznámou slepou ženou. Rozhodnou se modlit společně. Po patnácti minutách oba září štěstím (Lízina Matka: “I feel great!!!”) a jdou oznámit Líze, že už jí nikdy nikdo nebude ubližovat. “Oh really?”, odpovídá Líza.

Ve své politické satiře používá notnou dávku násilí rovněž Jello Biafra, zpěvák a politik, známý především z hudebních formací Dead Kennedys a Lard. Výmluvné jsou často už i názvy písní, jako např. “Kill The Poor”, “Let’s Lynch The Landlord”, “Saturday Night Holocaust”, “California Über Alles” a podobně. Biafra napadá zneužívání státní a policejní moci, ale i aroganci a otupělost jednotlivců i poslušnost a vypočítavost společnosti. “Měřím tvůj čas/Jsem tvým náboženstvím /… /Já rozhoduji jak dlouho budeš spát/a kolik odpočinku je ti dovoleno/…” zpívá ve skladbě Lard “I’m Your Clock”. Na jiném albu téže formace popisuje ve skladbě “Drug Reid At 4am” policejní akci, při které je zdemolován celý dům policisty hledajícími drogy, přičemž na konci skladby vychází najevo, že policie si spletla dům (“…Oh sorry! Wrong house!”). Hudebně je skladba navíc pojednána tak, že má člověk skutečně pocit, že se nachází uprostřed řádění policejního živlu a díky těmto efektům je prožitek mnohem intenzivnější. V textu skladby je vyjádřena Biafrova reakce na případy policejního násilí, kdy například policie zastřelila otce rodiny před očima jeho manželky při razii, jejímž výsledkem byl nález tří marihuanových jointů. Biafra je jedním z mnoha amerických umělců, kteří si již své veřejné umělecké vyjádření odseděli ve vězení, i když tehdy obžaloba pojala jako záminku Gigerův obraz přetištěný se souhlasem autora jako plakát uvnitř LP desky Dead Kennedys “Franken Christ”. Tehdy Biafra založil fond No More Censorship (Nikdy více cenzuru), který je dodnes funkční a svádí kruté boje zejména s trojlístkem manželek amerických vrcholných politiků Nancy Reaganovou, Tipper Goreovou a Hillary Clintonovou, které cenzuru ze všech sil provozují a podporují, například prostřednictvím publikace TV Guide.

Různě intenzivní, vyvážené a vkusně použité násilí lze najít v textech stovek rockových, zejména alternativních a punkových kapel. Jeho odlišnost od násilí v heavy metalu, komerčního rapu a jiných hudebních směrech je v tom, že není většinou samoúčelné, dotvářející pouze image interpreta, či užité záměrně s cílem šokovat, nebo jako u skupin rasistických a fašistických pobízet k nesnášenlivosti a diskriminaci. Násilí je zde užito s určitým záměrem vychovávat, nebo alespoň upozorňovat na problém, zveličením a přeháněním jej konkretizovat a nebo poukázat na nefunkčnost jednoduchých a pokryteckých řešení. Je proto dobré vnímat texty takových autorů pozorně, v celkovém kontextu, snažit se je chápat v souvislostech a mít schopnost tyto souvislosti vysledovat. Jedině tak mohou být texty pochopeny jako násilí v podstatě odsuzující, inspirované politickými a společenskými událostmi, často hluboce filozofické a osvětové.