Menstruujme a recyklujme aneb Krvavý aktivismus

Každá žena euroamerické kultury, tedy ta, která nemenstruuje do plátěných pruhů látky, které potom pere, spotřebuje za svůj život něco kolem deseti tisíc tamponů a vložek. Ty ovšem nejsou recyklovatelné: chovají se podobně jako tetrapakové obaly a nedají se třídit. Navíc jsou v drtivé většině případů bělené chlorem, protože v naší kultuře platí podivný předpoklad, že jen to, co je sněhově bílé, je sterilní. Jak vložky tak tampony jsou balené v umělohmotných, igelitových a papírových obalech a obsahují aplikátory na jedno použití. Každá z nás tak každý měsíc vyprodukuje těžko odbouratelnou hromádku odpadu velikosti zhruba jedné kilové mouky, kterou (co nejlépe zamaskovanou) vyhodíme se smetím, tedy netříděným odpadem. Od patnácti do pětapadesáti, tedy za čtyřicet let, menstruujeme dohromady asi čtyř set krát (období těhotenství a kojení nepočítaje). To je už slušná hromada vložek, tamponů, obalů, fólií z nich, aplikátorů a mimo jiné i papírových návodů na použití tamponů.

Je ovšem hodně firem, stejně jako v případě pracích prášků, dětských plen či kosmetiky, které na výrobě a prodeji hygienických potřeb závisejí. A jejich reklama se vyznačuje nejenom tím, že ženy v ní účinkující jsou v době menstruace ty nejspokojenější, ale i tím, že mají modrou krev. Nevím, jak vaše, ale moje menstruační krev je červená. Tím červenější, čím jsem znepokojenější z té hromady odpadků, které každý měsíc vyprodukuji.

Zatímco domorodé ženy menstruují za život jen párkrát, protože v podstatě celý svůj plodný život zasvětí rození a kojení, moderní evropská žena ládující se antikoncepčními pilulkami menstruuje každý měsíc. A i když domorodé ženy menstruují, menstruují ekologicky. V Bengálsku například první menstruační krev pohlcují speciální pruhy látky, které dává šaman na měsíc zaschnout na zvlášť vyčleněné místo. Pak je namočí do mléka, které žhavou schopnost menstruační krve „ochladí“. Narůžovělý nápoj koluje během slavnostního rituálu mezi přítomnými v miskách z kokosových ořechů, ti pijí v touze zůstat zdraví, rituál navíc posiluje sociální vazby mezi zúčastněnými. Další menstruace už samozřejmě není oslavována, ale pruhy látky zůstávají: ženy je odděleně perou a používají vždy znovu a znovu. Menstruační aktivistky v evropských zemích se od nich už od sedmdesátých let, co existuje hnutí Our Bodies Ourselfs, učí a vyrábějí si vlastní prací vložky. Mají své výhody: mohou být jakkoli barevné a z materiálu, který vám vyhovuje, mohou mít roztomilé vzorečky a nejsou nudně uniformní. V kalhotkách tak můžete mít něco originálního a ne sériově vyrobený a vybělený kus umělohmotné buničiny. Další možností je mořská houba, která se používá místo tamponů či i u nás známý menstruační kalíšek.

Na začátku stál za vznikem menstruačního aktivismu strach z chloru a dioxinů, které se do těla mohou dostat právě v souvislosti s bělenými tampony a vložkami. Dnes už je daleko více občanským postojem spojeným s tou hromadou civilizačního menstruačního odpadu a se snahou bojkotovat nadnárodní drogistické firmy: kalíšek stojí pár stovek a vydrží několik let, spotřebuje se jen trocha vody denně na jeho vyvaření a guma na výrobu. Tvářit se, že menstruace je nejšťastnějším obdobím ženského života, můžeme, i když máme zrovna v pochvě zavedený kalíšek fungující na principu podtlaku a ne tampon fungující na principu vpíjení menstruační krve a bobtnání bakterií. Chce to ovšem odvahu jít proti proudu – jak reklamnímu a módnímu, tak menstruačnímu.

http://www.ourbodiesourselves.org