ŽIVÉ KVETY – Zlaté časy

Za mé první setkání s Živými kvety může Petr Váša, který mi o nich kdysi řekl: Hrají s takovým nasazením jakoby ten rokenrol zrovna vymysleli. A když jsem si je pak poslechl, mělo to právě tuhle sílu – měnit svět a ještě si to dělat po svém. Musel bych lovit hluboko v paměti, kdy jsem se za posledních pár let setkal s tak mocnou inspirací. Snad první alba Radůzy.
Písně přesně podle osvědčeného rockového mustru ohoblovaného až na samou dřeň jednoduchosti. Tak jak ho vybrousila třeba Patti Smith. Žádný hlavolam. Tři kila a silná slova, kterých není zbytečně moc. Sloka a refrén, který je občas jen sloganem. Lucii Piussi nikdy nechyběla odvaha říkat prosté pravdy, díky jejichž přehlížení pak míváme složité problémy. Často dokáže dojít až na samou hranici naivity a najít přesně to místo, kde jsou také nejjasnější a nejpřímější – totiž přesně tam, kde dochází ke konfrontaci prostého „myslel jsem to, jak jsem to řekl“ a povýšeně sarkastického „vyber si co chceš, budu pašák tak jako tak“. Je taky jedním z mála, komu se to dá stále a bez okolků věřit. Tohle je totiž největší klad a nejsilnější místo celé kapely. Dá se věřit tomu co dělají, protože to prostě dělat musí. Není v tom nic vymyšleného a vypočítaného. Je to autentické a poctivě odžité. Bez velké pompy, bez marketingu, bez touhy hrát si na něco, co nejsou. Svět nikdy neměnili materialisti, vždycky to byl na začátku idealista (obvykle považovaný za naivního blázna), kdo ze své zdánlivé bezvýznamnosti vystrkoval zadnici na mocné tohoto světa.
Že mají Živé květy Zlaté časy je vidět a slyšet na jejich koncertech. Neskonale se na nich baví. Kapela je čím dál vyhranější a suverénnější. Přesto všechno neztrácí nadšení, nic ze své živočišnosti ani přímé údernosti pecky mezi oči. Žádné profesorské výkony. Stejně jako u předchozích alb je z textů zřejmé jaké období zrovna Lucia prožívá, co ji trápí, těší a čím se právě zabývá. V přímém porovnání jsou Zlaté časy mnohem spokojenější. Je v nich méně punkové nasranosti a burcující revolty. Není divu. Jestliže si na předchozích albech kladete otázky, na něž se nelehko hledá odpověď (V dobrom aj zlom, Na mojej ulici) a pokoušíte se ji najít v osobní svobodě a zodpovědnosti člověka za vlastní život (Sloboda), snažíte se plynout v souladu s vesmírným řádem (Bez konca) nebo vyřešit své místo mezi ostatními i svůj vztah k společnosti (12+1), musíte mít přeci jen o něco výbušnější materiál, než když uděláte desku, která je vlastně nejvíc ze všeho o lásce. Asi ale budete mít šťastné období. Zaslouženě.

Srovnej si: Sto zvířat, Traband, Ty syčáci, Radůza, Plexis, Hudba Praha…