THE VAN PELT – Sultans Of Sentiment
![GER30L[1]](http://www.tamto.cz/wp-content/uploads/2009/10/GER30L11.jpg "GER30L[1]")
Na obalu golfista umisťuje míček do jamky. To sedí. Celé album je dokonalou ranou, i když jeho low–fi zvuk může některé hodně znervózňovat. Důležitější než forma je ale obsah, a ten je strhující. Van Pelt vzývají rockové bohy na všechny způsoby – jen prostou gradací jinak skorootravných dvou úvodních skladeb, svižným kytarovým college rockem Yamato, vyřvaným My Bouts With Pouncing, meditací s houslemi v Don’t Make Me Walk My Own Log, ploužákem Let’s Make A List či pohodovkou The Young Alchemists. I když, co se týče samotného rocku, vystačí si na skladbu klidně třeba jen s jedinou figurou, zato song často osvěží až jazzovou mezihrou. Naprosto specifický je i znervózňující “recitační” zpěv. Van Pelt dokážou mistrně zahustit zvuk a z ospalé udělat totálně vypjatou skladbu. I když se většina desky odehrává ve výrazně pomalém tempu, je celek intenzivně působivý, bolestně prožitý.
Nečekaně tak předčí řadu slavných kapel právě v dokonalé konstrukci skladeb a atmosféře, nikoli v razanci a expresivitě. Z těch známých mají náladou nejblíž snad k Radiohead. Stejně jako oni jsou delikátní, melodičtí a přitom mohou být dokonalým příkladem alternativního rocku. Jiné cesty bigbítu totiž nehledají, ale už je nabízejí.
Srovnej si: Pavement, Radiohead
