TATA BOJS – Ukončete nás
Veselá trojka z Prahy má konečně na svém kontě první veselou desku a i když by se na mně hoši třeba zlobili, musím říct, že je dobře, že ji mají až teď. Jsou totiž ve formě a CD Ukončete nás vypadá podle toho, celkem sedmnáct písniček s průměrnou stopáží kolem tří minut svědčí o tom, že čekat na desku skoro (tuším) osm let se v tomto případě vyplatilo. (Nahrávání probíhalo v dubnu 97.) Několik naprostých blbůstek, jako je To sou hlásky nezůstává nic dlužno pověsti Tata Bojs – crazy punkových optimistů, ale většina ostatních písniček svědčí o jednoznačném směřování k barevnému rock and rollu devadesátých let, tedy muzice říznuté funky, popem, undergroundem, housem, punkem a vším ostatním, co je ke slyšení. Znáte klipové Jaro? Tak na albu najdete taky Léto, Podzim a Zimu a jak se na roční období sluší, každé je jiné. Totéž platí i o ostatních kouscích a myslím, že by každý z nich mohl být hitem. Hlavní devizou kapely je ironie a sebeironie, s níž beze studu sypou do rockových nářezů texty o mrtvé berušce nebo o mouchách snězte si mě. Bez ohledu na obvyklé řazení Tata Bojs do pomyslné kategorie dětského bigbítu, jakýchsi Michalů Davidů let devadesátých, myslím, že v současné době a tím spíše do budoucna směřují mnohem výš.
Srovnej si: Masomlejn, Už jsme doma, Beck