Z DAVU My z mraků
Nestává se často aby v naší redakční poště přistálo k recenzi CD pěkně postaromilecku, v obálce. A nyní rovnou dvě! To první k nám připutovalo z Rakovníka od skupiny Z Davu. Jejich aktuální album My z mraků je za jejich dvacetiletou historii tělesa už zřejmě osmé (včetně demosnímků) a to je tak vše co o skupině vím. Neslyšel jsem je na žádném koncertě ani festivalu, neznám jejich předchozí tvorbu kromě toho co je k mání z Youtube a jejich Bandzone stránky, takže jsem k poslechu přistupoval bez očekávání. Nakonec jsem si jejich album pustil snad desetkrát a to nejen k vůli poměrně krátké stopáži. Hned úvodní Krev je velmi slušný hutný song s až existenciálním textem ….„Ležíme u sebe. Poslední na zemi, na světě posledním ze všech světů….“ Na aranžích klavíru, dechů kytary a i zpěvu je hodně slyšet, že autor/autoři hudby mají rádi alternatvní rockovou scénu 80. let a nejen to, nepřeslechnutelné jsou i reminscence na folkovou/folkrockovou scénu. Z Krve jsou slyšet postupy Zuby Nehty nebo Už jsme doma. Z pěveckého partu Barbory Podané jsem měl dokonce pocit mírného Déja Vu a v následujícího odlehčujícím cajdáčku Prstem i poslepu jsem taky poznal proč. Takhle zněl začátkem 80. let hlas zpěvačky AG Fleku Blanky Táborské a k vůli tomu hlasu bych tenkrát snad i vraždil! 
; a nebude to naposledy co se duch starého AG Fleku vvynoří nad nějakou skladbou. Po zatěžkaných, zkušeně vystavěných Mantinelech (unisono nabroušené kytary a dechů, aranže vokálů) přichází první bota kolekce s dalším, ale tentokrát poměrně laciným cajdákem Polštářek. Tady nefunguje snad nic, ani hudba, ani text; protahovaná fráze ….„polštářek do teplákůůůůů“ rve uši. Další kousek – Solitér kompozičně a stavbou vokálu jakoby vypadl z některého alba legendy C&K Vocal, bohužel hlasové možnosti zpěváků Z Davu s těmi Cerhovými nebo Pospíšilovými nesnesou srovnání. Moře je další pomalejší propracovaný kousek se silným vokálem Barbory Podané a citlivě zapojeným doprovodným sborem. Po něm přichází jeden z možná nechtěných vrcholů alba. Kocourkova nemoc je překvapivě temný šlapavý rokec s lehce sarkastickým textem o kocourkovi, kterého vykastrovali k vůli hárající kočce ze sousedství. Tady nevadí hlasová nejistota v mužském zpěvu a celá věc dobře drží pohromadě.
Konec dobrý všechno dobré – metafyzicko/pohádkové Modré náměstí , shrnuje všechny silné atributy kapely a to v množství až poživačném. Kdyby trochu ubylo aranžování a naopak pestrosti (střídání rychlá/pomalá tak úplně nestačí) a kdyby kolekce obsahovala jen tři úvodní a dvě závěrečné skladby, myslím že by vzniklo docela silné EP.
Srovnej: Už jsme doma, Zuby Nehty, C&K Vocal, AG Flek, Folk Team
