PÁTÝ ELEMENT

Nový film Luka Bessona (Brutální Nikita, Leon) bezezbytku naplňuje všechny představy o tom, jak má vypadat drahá americká sci–fi. Kostrou příběhu je – jak jinak – boj dobra se zlem, opět přišel čas zachránit planetu. Do role “náhodného zachránce z lidu” si nelze dosadit nikoho jiného než Bruce Willise, který v této roli nezměněn proplouvá z filmu do filmu.

Luc Besson svým Pátým elementem nechává přitakat směšným dohadům kritiků o tom, do jaké míry se tento francouzský režisér odcizuje evropské tradici. Už Leon svým barvotiskovým příběhem s náležitě šťastným koncem nechával některým zaplakat nad “ztraceným synem” staré dobré Evropy. Luc Besson je však, zdá se, mnohem chytřejší. Můžeme se totiž ptát, zda důsledné dodržování hollywoodských směrnic není u Bessona cestou k jejich rafinovanému napadání. Leon a Pátý element především je třaskavou, ohromující podívanou, která tak důkladně naplňuje pravidla banálního příběhu boje dobra se zlem, že by nám to mělo začít být divné. Důsledně naplňovaný mustr amerického sci–fi je zároveň jakousi sumarizací filmů s mimozemskou tematikou. Nejde tedy o žádné drama plné napětí, jak by se u filmu tohoto typu slušelo, ale o výbornou komedii, kde vše kromě kostýmů je jako ze second handu.

Kromě přímých odkazů na Blade Runnera máme dojem, že i to ostatní jsme už někde viděli, že se díváme na jakousi mozaiku toho, co už se kdysi nosilo. Pátý element nám proto nedovolí mluvit ani o Dobru a o Zlu, byli bychom totiž směšní. Všechny naše pokusy odnést si z z filmu nějaké to ponaučení Besson ironizuje, žádné tam totiž není. Leon i Pátý element jsou dokonale vyprázdněné příběhy, jejichž prázdnota je jim cílem. Protichůdně k ní docházíme skrze přeplněné Bessonovy obrazy. Díky výtvarníku Chrisi Fossovi a známému módnímu návrháři Jean–Paul Gaultierovi jsme atakováni bombastickými vizemi města roku 2259. Jejich kosmické hračičkářství je stejně tak krásné jako ironické. Besson tyto vize totiž sarkasticky konfrontuje s tím, co se ani za tři sta let nezmění: kouří se ty samé cigarety, jen se vyměnil poměr filtru a tabáku ve prospěch filtru, úklid na letišti stávkuje, stále se chodí na panáka. Besson s námi hraje rafinovanou kostýmní hru na budoucnost, nenechá nás však zapomenout, že stále jde jen o hru. Show je to ale citelně dnešní. Naproti tomu role Bruce Willise jako taxikáře Korbena Dallase je parodií na záchranáře každého druhu. Vždy klidný, dementní vtípky až do posledního dechu, neprůstřelný. Zato když má ve finiši pronést k Leeloo – pátému elementu (Milla Jovovichová) vyznání lásky, kouzelná slůvka miluji tě, která jediná v té chvíli mohou zachránit zemi, třese se tak, že je tohoto aktu skoro neschopný. Přerod z chlapáka s vojenskou minulostí na milovníka prostě nezvládne.

Nelze se zbavit dojmu, že Besson si z nás v podstatě střílí: v hollywoodském duchu natočí velkofilm, který uživí spoustu lidí, dá prostor pro Gaultierovy unikátní módní kreace, omráčí nás svými obrazy, za kterými se skrývá ono bessonovsky dusivé nic. Proto analogicky s Leonem dobrý konec v Pátém elementu není dobrým koncem, protože je jen mistrnou hrou na spasení.