ŠVIHADLO – Slunce
Ve dvacátých letech se bílí jazzmani malovali na černo, protože běloch v jazzu nevypadal přesvědčivě. Pomohlo to muzice? Dnes těžko říct, ale já mám dojem, že i kdyby se celé Švihadlo v uhlí vyválelo, zůstane jen prázdná forma reggae, v níž sem tam štěrchají kousky rastafarianského klišé. Je mi líto, že každý nemůže být Bob Marley, ale to by si měli uvědomit hlavně ti, kdo jej poslouchají jistě už od kolébky. Mé výhrady směřují hlavně k textům, zvláště ty “vážné” (Babylon II, Všechno je tu Babylon, Dům Windsorů atd.) jsou k popukání – nebo spíš k pláči. Muzika je odvedená s přehledem a bez radosti, aspoň já bych čekal víc pohody pro reggae typické, stejně jako víc líně rytmického pohupování, které pár kousků nabízí. Těch šestapadesát minut nudy je přespříliš a já vidím jediný důvod k vydání: blížící se léto.
Srovnej si: Hypnotix, Babalet