STERLING – Monsterlingo
Na obalu nenajdete kapelu, ale kohoutopsa, pesokočku a další zvířecí mutanty. Jednotlivé členy objevíte na podobně rozházených fotkách a texty jsou napsány takovým písmem, že jsem jejich luštění přenechal příštím generacím. Vše to zapadá do obrazu alba, jehož název je nejenom skrývačkou pro další uvedení jména kapely, ale dá se taky přeložit jako “hatmatilka monster”.
Hudebně je ovšem album dokonale srozumitelné všem bigbíťákům. Sterling jsou Britové. Mají prý rádi Pavement, Sonic Youth nebo My Bloody Valentine. Oproti těmto “předpokladům” však produkují přímočarý nájezd, ve kterém se sice občas nějaké ty sonicovské kytary dají objevit, ale stejně tak tam najdete nirvanovskou naléhavost a občasné vtípky a la Weezer. Převládá však razantní kytarový rock, dostatečně sdělný, náruživý i promyšlený. Sterling balancují na hranici anglo–amerického zvuku, spokojují se s třemi čtyřmi minutami na song a dokáží vyrobit rockové hity (Intravenous, Shiver, Three Hand Man). Co na tom, že to tady dřív všechno bylo? Dnes je příliš mnoho bigbítu pančovaného.
Dost možná, že jejich druhé album už bude Evropa opěvovat (třeba jako v případě Reef). Pokud vsadíte už na první desku, neprohloupíte.
Srovnej si: Reef, Who, Therapy?