SOULFLY
To, že Max Cavalera odešel od Sepultury a že se svojí novou kapelou Soulfly vydal stejnojmenné album, je myslím celkem známá věc. Jde o to, JAKÉ album. Neúprosné. Nemilosrdné. Skvělé. Cavalerův kmen popadl své kyje, rozhodnut rozmetat naše ega na kationty a anionty. Jestliže se vám líbilo “Roots” od Sepultury, budete chrochtat blahem. Max nakopl tu svoji “lítací” obludu ještě o pořádnej kus. Šamanské bubny, žhavé rytmy, tvrdé riffy, industriální třesky, portugalské sbory, pralesní zvuky, nespoutané poryvy energie, dunění hromu, brazilská lidovka v hard corovém balení. A hosté. Rapeři, hácéčkáři, lidi z Fear Factory, Deftones, Dub War… Producent Ross Robinson uplatnil své zkušenosti z “Roots” a za svůj výkon pro Soulfly by si zasloužil býti vytesán do kamene. Mnohým se této pocty dostalo i za míň. Nemá význam se zmiňovat o jednotlivých skladbách, album je výsostně vyrovnané a je nutné brát ho jako celek. Snad jenom tři poslední bonusovky poněkud vybočují (pouze na Special Limited Edition). “Ain’t No Feeble Bastard” je skvělá punková vypalovačka v duchu ranných Replacements nebo D.O.A. a “The Possibility Of Life’s Destruction” je minuta a půl nádhernýho bordelu. Nové album Sepultury je na spadnutí a i když se dá předpokládat, že to nebude žádné sklíčené kňučení, na Maxovu obráběčku našich podvěsků mozkových nemají nárok. A jestliže ano, pak nezbývá nic jiného než celibát nebo začít brát drogy.
Srovnej si: Sepultura “Roots”