RADIOHEAD – OK Computer
“Radiohead jsou tak dobří, že mi nahánějí strach,” prohlásil kdesi Michael Stipe z REM. Nemýlil se, tato unikátní kapela s nenápadnou popularitou je nesmírně talentovaná. Začala skvěle albem Pablo Honey počátkem roku 1993, pokračovala nebezpečně kvalitní deskou roku 1995 The Bends a u třetí LP desky vystupuje už jako současná rocková kapela, jaké není rovno.
Radiohead z Oxfordu nejsou rockoví baviči, ale básníci tragicky prožívající emocionální okamžiky života. Jejich zvuk je tak malebný, tak fragilní a tak působivý, že staré showbiz–veterány naprosto šokuje. Fascinují intimním projevem. Ale citlivou těkající sentimentální zádumčivost rozlaďují pomocí vášnivých rockových erupcí. Tím své publikum naprosto ovládnou a svážou ho do nekonečné smyčky vzrušujících pocitů.
Bolézní projev zpěváka Thom Yorkea je typickou dramatickou veličinou, která nahání husí kůži, a ostré akordové salvy kytaristy Jonny Greenwooda je zase čistý adrenalin. To jsou umocňující vektory. Radiohead slučují vztek a bolest, sílu a křehkost.
Na nové desce povolili více uzdu intenzívním baladám a prezentují se jako perfekcionalisté delikátní melancholie prožívané v divoké psycho–euforii. Drop–out–hippie–hymna Paranoid Android ve zpěvákově extra podání je vrcholem díla. Bez nadsázky si dovolím tvrdit totéž, co reklamní leták: “NEJVĚTŠÍ KAPELA UNDERGROUND–ROCKU 90.LET!”
Srovnej si: Blur, Dodgy, Pulp