R.E.M. – Up
Málem jsem měl pocit, že jsem dostal do ruky snad nejlepší desku tohoto přídělu. Zadumaný Airportman, připomínající subtilností Radiohead a sžíravostí Portishead. Nádherně melodická hitovka Lotus, která svým houpavým přešlapováním a nečekaně schizofrenním vyzněním může zasáhnout kdekoho. To je úvod nového alba slavných REM. Bohužel jde jen o přepálený začátek a směrem k finiši už to trochu ztrácí dech i šťávu. Za pozornost stojí ještě třetí Suspicion, prolnutá podobnou náladou jako úvodní skladba a dotažená smyčcovými aranžemi, které znám však v lepším provedení od Tindersticks či Manic Street Preachers. Pro skalní fanoušky budou určitě příjemné momenty i skladby The Apologist, Sad Professor a Daysleeper, které by klidně mohly být i na kterémkoli předchozím albu. Čitelnost rukopisu je zcela zřejmá. (A neříkám, že je to na závadu.)
Zbytek alba je charakteristiký typickou REMovskou ležérností/“unuděností”, snahou po novém využívání aranžérských možností a taky globálním nepřekročením vlastního stínu.
Srovnej si: z výše zmíněných snad nejvíce Tindersticks?