PETR SKOUMAL – Březen
Indies s vkusem sobě vlastním loví již po několikáté v pražských vodách a opět vytahují pěkný kousek. Petr Skoumal je ovšem sázkou na jistotu a nechápu, že si jej například Bonton nevážil natolik, že by Indiesáky přeplatil – u něj totiž Skoumal vydával ještě nedávno. Zákonům hudebního byznysu nerozumím, ale této hudbě snad ano, a jakkoliv nejsem tak bezvýhradně nadšen, jako u “Poločasu rozpadu” nebo “…se nezblázni”, i tuto konzervu považuji za kousek pro fajnšmekry a myslím, že si slušný počet posluchačů najde. Proto si neodpustím pár rýpnutí. Při tak hvězdném obsazení (například Jan Hrubý, Pavel Skála, Jiří Veselý) bych čekal trochu lepší využití jejich možností a umu, nikoliv pouze přesné výkony doprovodných hudebníků. Vím, že Skoumal, přes své krátké působení v ETC…, rozhodně není žádný ortodoxní rocker, leč i tak by se dalo v aranžích leccos dotáhnout, třeba v případě lehoučkého blues “(Byl jeden) autobus”. Nemohu se vyhnout dojmu, že Skoumal dnes už příliš snadno sklouzne ke klišé pod známým heslem “každý si rád poslechne povědomý akordy” a ani v nejmenším se nesnaží oblíbené postupy měnit. Přesto je znát, že ovlivnění současnou tvorbou třeba Jana Hrubého zapouští kořeny sice nenápadně, leč postřehnutelně. Jinak – vše je v moci a pod kontrolou autora, zpěváka a částečně textaře (zbytek – po jedné písničce Wernisch, Dědeček, Vodňanský) v jedné osobě a tím pádem každý ví, co může očekávat, a proto si tuto desku koupí.
Srovnej si: Burian, Dědeček, Chadima (ten kvůli použití Wernische)