NATACHA ATLAS – Halim

Čekáte nějakou skvělou taneční pecku? Řádku podobných genialit, s jakými se Natacha Atlas představila světu? Nějaké nové taneční trendy? Spolupráci s osvědčenými jmény? Tak to se budete pěkně divit. Tahle deska je totiž celá nečekaně etnická bez jakýchkoli zásahů z našich (západních) sfér.

Až se někdy vydáte do Orientu nebo jen kousek někam na východ, pusťte si tam rádio. Kromě toho, že to je skvělý autentický zážitek, za nějakou dobu si uvědomíte, že vlastně neposloucháte kolovrátky západního popu, ale že do vás dují hlava nehlava svůj vlastní pop. Fascinuje mě ta paličatost, se kterou se odmítají podřídit celosvětovému žroutu autenticity a poslouchají si to svoje. Na Natache Atlas je zase fascinující, s jakou grácií se pohybuje od něčeho v hudbě naprosto nového, kde tomu může i udávat příští směr, až po hudbu, která je jí bytostně vlastní. Navíc se na všech skladbách víceméně sama podílela, takže to není jen nějaké producentské balení do exotického obalu. Přesto tu najdeme i známá jména, třeba samozřejmě Transglobal Underground nebo Jaze Colemana. Pochválím také geniální obal a kousíčky překladů do angličtiny jinak arabských textů.

Toto je ženská poezie jak má být – objeví se tu takové drobné perly, jako třeba ve skladbě “Amulet” – Vidím ten nejkrásnější svět/ ve tvých očích. Nebo v “Enogoom Wil Amar” – Chybíš mi/ Má láska pálí – chci tě vidět!/ Společností jsou mi hvězdy/ a měsíc a hořkosladká noc/ a můj život má kouzlo/ díky tobě.

Okouzlující slova, okouzlující žena, okouzlující deska. Mým návštěvám se velmi líbila – zkuste ji nabídnout i u vás doma.

Srovnej si: TGU, Ofra Haza