LOU REED – Perfect Night Live In London
Záznam londýnského koncertu, který Lou Reed odehrál minulý rok v červenci téměř se stejnou sestavou, s jakou natočil poslední album Set The Twilight Reeling: Mike Rathke – kytara, Fernando Saunders – basa a Tony “Thunder” Smith – bicí, může leckdo pokládat za nepodařený. Dost přátel to říká. Reed hraje všechno, od prvních Velvetů počínaje až po kousky z posledního alba a nevynechá ani dnes hitový Perfect Day.
Pravda, některé písně, třeba hned úvodní I’ll Be Your Mirror, jsem spíš než podle melodie poznával podle textu (teď trochu přeháním, ale ne moc), a přesto jsem neměl pocit, že by jim Reed výrazně ublížil. – Je to svaté právo tvůrce: nekopírovat sám sebe. – Důležité je, že jim nebere živost. Chápu, máme tyhle písně nahrané v hlavě v těch nejslavnějších verzích, máme k nim osobní vztah, ale přesto mám teď pocit, že Reed dokázal něco lepšího, než je jen prostě a brilantně zreprodukovat. Dokázal, že žije, že on sám je dnes nevyhnutelně jiný, dokázal, že i tyhle písně mají vlastní život, který je těsně propojen s tím jeho. (Podobně se svými písněmi nakládali i staří bluesmani: “Takhle to cítím dnes…”) V průběhu zaznamenaného večera se navíc Reed i s kapelou slušně rozjel a i z nahrávky je cítit energie, dynamika a atmosféra. Reed prostě nevstoupil dvakrát do téže řeky, a ani nechtěl. A proč mám Reeda rád? Právě proto. Tuhle desku si budu pouštět stejně rád jako banánové album a radši než tu jeho poslední.
Nesrovnávej si. Poslouchej.