JOHANNES C. ANDERSEN – Mýty a legendy Polynésanů
Autor psal knihu o Polynésanech v roce 1928. To, že vychází tento čtyřsetstránkový svazek v češtině ještě dnes (překlad Lenka Máchová), je zvláštní. Kniha plně odpovídá stavu vědy ve dvacátých letech. Autor podrobně popisuje, interpretuje, neosobně poučuje, předkládá vlastní teorie: podle jeho výkladu by se čtenář mohl stát pravověrným Polynésanem. Úvodní kapitola shrnuje zeměpisné a historické poznatky o tichomořské oblasti Polynésie, od Nového Zélandu po Havaj, tedy o Indonésii, Melanésii a Mikronésii. Mluví se i o bělošských objevitelích, původním jazyce, rasové charakteristice ostrovanů a jejich původu. Fakta jsou řazena vedle původních mýtů. Jednotlivým mýtům, hudbě a náboženství jsou pak věnovány samostatné kapitoly. Legendy a pověsti jsou spletité a podrobné, protkané zpěvy či žalozpěvy; technika vyprávění odpovídá ústnímu podání. Materiál doplňuje dobová bibliografie a dobový slovníček pojmů. Editoři nového vydání v úvodu jednou větou připomínají, že se čtenáři mohou setkat i s novějšími informacemi. To tedy ano. Etnografie začátku dvacátého století shromažďovala masu materiálu a opravdu jen popisovala. Po ní přišla etnologie, která hledala souvislosti v oboru, a nejnověji je tu kulturní antropologie, která jevy hodnotí mezioborově. Je škoda, že vydavatel nezvážil možnost požádat o úvod či doslov k dílu nějakého současného vědce. S mýty a legendami Polynésanů v podobě z roku 1928 se bez ohledu na odbornost autora dostáváme nebezpečně blízko do sousedství Karla Maye a jeho Indiánů.
