IGGY POP – Chci víc
Šílený Igáč Popáč jako spisovatel? No, proč ne, dneska píše lidí. A mnozí z nich nemají co říct, páč nic neprožili – a to se o Iggym fakt říct nedá. Trochu mi vadí, že v knížce není uvedeno, kdy vyšla v originále, ale nemusím všechno vědět. Jedná se o autobiografické příběhy řazené všelijak, někdy i chronologicky, ale většinou bez ladu a skladu, při troše trpělivosti si tedy můžete seskládat pár útržků z Iggyho života – od astmatického dětství v karavanu na parkovišti u Ann Arboru ve státě Michigan, přes začátky kultovních Stooges, s jen heslovitými odbočkami k předcházejícím studentským kapelám, první úspěchy s půlhodinovými (!) show při předskakování tehdy zavedeným kapelám, drsně feťácké období, berlínská léta, spolupráci s Davidem Bowiem až po… No uvidíte sami. Opravdu zajímavé jsou otevřené a upřímné odstavce, kdy Pop píše o svých známých – od Nico až po Warhola, a taky co si fakt myslí o Ivanu Kralovi. (Nic pěknýho, když to chcete vědět – a to mu přitom napsal tak skvělou písničku, jako je Bang Bang.) Zajímavé jsou osobní zážitky a zkušenosti – mě by v životě nenapadlo, že něco takového, jako je Iggy Pop, by chtěli odvádět do vietnamské války. Kuriózní – odvodní komise vypadaly jako za mne v ČSSR (nebo jako za Švejka v Rakousku), akorát se z toho snad dalo snadněji vyvlíknout. Přes tyhle odbočky je Chci víc hlavně o muzice a Iggyho vztahu k ní, o lidech kolem rock and rollu, o tom, jak Pop vidí život a jak ho má rád. Nechybí ani fotky, podrobná diskografie a české překlady textů některých písniček.