Dananananaykroyd — Hey Everyone!
Když jsem poprvé slyšel kousek Black Wax od Dananananaykroyd, měl jsem dojem, že poslouchám něco jako manifest toho, co momentálně považuju za svůj hudební program 
…a říkal jsem si, jaká bude asi celá deska? A ona byla úplně jiná, než jsem čekal. Z „manifestu“ (Black Wax) byla najednou nejklidnější část, která jako jediná z celé kompozice viditelně vystupuje. Jinak je to smršť energie, která nemá konce… někde jsem četl, že jejich styl bývá označován jako fight-pop, a to je dost výstižné. Indie-popík zahraný s opravdu pořádným hardcorovým drivem. Tato deska energií překypuje a dost možná by jí bylo dost i na tři desky . Každopádně je pro mě tato skotská šestičlenná parta (mimochodem jejich bývalá baskytaristka Laura Hyde je manželkou zpěváka a kytaristy The Futureheads) zjevením, protože zní prostě jinak… jak říká Ibe, je to indie crossover. A když se potřebuju někam hodně rychle dostat autem nebo i pěšky, tak si je pustím a mám dojem, že mě nemůže nic zastavit.
