DAN BÁRTA – Illustratosphere
Tento něžně jazzový projekt je asi naprosto pochopitelný krok v hudebním vývoji Dana Bárty. Spousta podmanivých melodií, přehršel zvonivě jazzových akordů, nevtíravá rytmika, nápadité dechy, flétny a nepompézní smyčce vedou přímo do duše těmi nejtajnějšími dveřmi, ke kterým získá klíč jen málokterá hudba. V útulném přírodním světě naivních obrázků rozvěšuje poměrně dadaistické, „intonačně-vokální“ texty, na nichž se až na pár výjimek podílel sám Bárta. Ten při zpěvu navíc nepřepíná hlas a veškerá (řekněme) afektovanost či na odiv stavěná emotivita zpěvu, která mi u Bárty vždy trochu vadila, je zapomenutou minulostí.
Marně čekám na slabou chvilku alba. Nepřichází. Od první Naivní přes výtečnou Předpokládám, svižnou Němou éru, křehce kouzelného Kontrabásníka, etnickou Wo-ba-si-u i instrumentální jazzůvku s recitativem In Strumo, až po závěrečné Divení nejsem schopen nalézt něco nepatřičného.
Illustratosphere má pak ještě jeden „přírodní“ aspekt – malou nálepku „Nelze přehrát na PC“ (dodávám, že ani na MACovi). Tohle cédo jen tak snadno nezkopírujete. Ba co víc?! Po dlouhé době jsem psal recenzi u normálního přehrávače, vlastní rukou na papír (v klidu při sklence whisky), bez zářícího monitoru a textového editoru, jaksi dřevně, přírodně, prastaře. Veskrze příjemně. Prožil jsem si nový rozměr.
Srovnej si: James Hardway, Morcheeba, Barry Adamson, Ebeni, Vltava, Flamengo, snad i Buty
