BRENDAN PERRY – Ark

Plných devět let trvalo než polovina jádra Dead Can Dance, Brendan Perry představil novou a teprve druhou sólovou desku – Ark.
Rodila se poměrně dlouho a těžce, i když se Brendan skládání nových věcí věnoval již pro turné k oslavě čtvrtstoletí od vzniku unikátních Dead can Dance. Nejdříve to vypadalo, že vyjde nová deska pod hlavičkou DCD, ale oba protagonisté, tedy mimo Perryho i Lisa Gerrard zřejmě nenašli dostatek času, aby mohli připravit další materiál. To i přesto, že nová skladba Crescent rozhodně nepostrádala sílu a uhrančivost starých, kultovních nahrávek a živé provedení skladby bylo přijato s nadšením.
Po nenaplněné ambici k další společné práci se tedy Perry upnul ke své sólové desce.

Avizovaný, radikální odklon od zvuku až folkově písničkové Eye of the Hunter z roku 1999 možná zapříčinil váhání ze strany vydavatelské stáje 4AD, která by možná nové album ráda viděla v „písničkářské linii“ svých dalších koní. Situace v roce 2008 vyústila až k rozhodnutí odejít od značky na které vydával desky 24 let. Rozchod však zřejmě proběhl přátelsky, neboť ve 4AD odpustili Perrymu poslední album na které měli podle smlouvy nárok a gentlemansky mu umožnili přestup ke Cooking Vinyl, kterým se upsal na další tři alba. Tím však potíže zdaleka nekončily. Několikanásobná výměna manažera i vlastní pochybnosti o finální podobě alba, které vedly dokonce ke kompletnímu přetočení materiálu, natáhly práce na desce téměř o další dva roky. Vloni sice Perry představil na svém Myspace nový song Utopia a slíbil fanouškům vydání desky ještě v tomtéž roce, nicméně světlo světa spatřila teprve 24.3. 2010. K fanouškům v Česku se mohlo CD Archa dostat exkluzivně mezi prvními, neboť již 31.3. jí představil živě v Praze, a ejhle!, v klubu Archa. Podle dostupných informací tam bylo CD k mání. Zůstává však s podivem, že dokonce ještě týden po vydání nového alba člověka, který na celém světě prodal s DCD 2 miliony desek není ještě ani v katalogu umělců, které Cooking Vinyl vydává, CD není v seznamu novinek a chybí ve všech internetových databázích, zkrátka promo je jedna velká mizérie.

Album se nahrávalo v Perryho stálém domácím studiu zřízeném v gotickém kostele v Quivvy, na irském venkově. Všechny nástroje i elektronické plochy nahrál i mixoval Perry sám.
Úvodní skladba Babylon, první obrysy získala již na reunion turné DCD zde však tuto velkolepou orchestrální skladbu pohání dominantní rytmus postavený na klasických bicích a samozřejmě pro DCD tolik charakteristické kolekci etnických nástrojů. Podobně jako poslední skladba alba, rovněž starší Crescent odkazuje asi nejvíc k pestrému zvuku „klasických“ DCD. Mezi nimi se však ukrývají skladby, které přináší nezvykle jiný sound. První z nich, Bogus Man se rozjíždí ve stylu Massive Attack – narůstající elektronické loops, down tempo, samply a prostorový zvuk. Perkuse se výrazněji projeví prakticky až ke konci skladby. Ve sluchátkách to jsou celkem orgie.
Další výraznou přesto, že poměrně jednoduchou skladbou je This Boy. Postavená na odklepávaných bicích a basovém syntezátoru s otevřeně syntetickými orientální motivky. Tady však hraje prim gabrielovsky procítěný zpěv a velmi osobní text. Mrazení v zádech se dostavuje po pár vteřinách. Neskutečná skladba. Následující Utopia je známá už loňské ouvertury. Triphopová rytmika se tu snoubí z klasickou orchestrální stěnou DCD,efektní klavichordové vpády a klasicky exaltovaný zpěv. Takhle mohou znít DCD pro 21. století, kde už chybí jen hlas Lisy Gerrard. Mimochodem – je k tomu skvělé video.

Tak si to shrneme. Perry natočil desku, na které pracuje s tradičními liturgickými a etnickými motivy jako v DCD, ale zasadil je do současných rytmických struktur. Elektroniku již nepoužívá jen k syntéze klasických a etnických nástrojů a zapojuje různé počítačově modifikované zvuky, ruchy a smyčky. Že je Perry výjmečně nadaný skladatel, zdatný multiinstrumentalista a majitel charismatického „Velkého“ hlasu je asi jasná věc. Na Arše je však také slyšet, že je současně i skvělý aranžér a producent. Produkce CD je vypiplaná do poslední noty, až se chce hledat v bookletu jméno nějakého zvučného producentského esa.
Poslední zásadní změnou je odklon od abstraktních, pseudo mystických textů DCD a po první zkušenosti s osobní autorskou výpovědí na Eye of the Hunter se také zde věnuje osobním a angažovaným tématům, dokonce v rovině kazatelsky varovného vztyčeného prstu. Perry se vyjadřuje k současnému světu, ve kterém nejvyšší markou není pokora ale kariéra, ve kterém ve jménu demokratizace Islámu a boje proti terorismu vedeme neo koloniální surovinové války. Svět je informačně propojený, ale lidstvo přesto směřuje do záhuby. Do protikladu staví biblickou zkušenost Potopy, kde základní podmínkou přežití (v Noemově arše) byla víra, jednota a pokora. To vše ještě nazíráno úhlem pohledu praktikujícího buddhisty. Nádherná věc, těším se na další.

Srovnej si: Dead Can Dance