BJÖRK – Dancer In The Dark (soundtrack)
Dokud jsem znal jenom cédéčko, byl to pro mě „jen“ další počin, další originální krok, další posun k lepšímu (kromě CD Telegraph tak pro mě vyzněly asi všechna ostatní alba Björk). Nerozuměl jsem sice Ouvertuře – orchestrální skladbě ala Richard Strauss v duchu vrcholného romantismu, ale po začátku Cvaldy jsem již neměl žádné pochyby o kvalitě a nezaměnitelné linii a zvuku Björk. Jako skladatele mě napadlo asi před rokem, že je čas, aby začali „zvukoví novátoři“ jako jsou Björk, Tricky nebo Bowie využívat samply, zvuky, které nás běžně obklopují, jako jsou zvuky přírodní nebo zvuky městské, tovární, industriální atd. A vida – v případě Björk jsou nakonec zasazeny do logického rámce práce v továrně – ale to už jsme u filmu Dancer In The Dark (viz recenze o pár stránek dál).
O hudbě snad jen tolik: v případě Björk je pomalu těžké hledat dělítko mezi tzv. vážnou a tzv. populární hudbou. Tady se něco střetlo. Vypadá to tak, že populární hudba prochází stejnou genezí jako hudba vážná – začínají se v ní objevovat (a především jsou masově přijímány!!) takové věci, dříve typické jen pro vážnou hudbu, jako je: nepravidelné rytmy, polyfonie, prokomponovanost, složitá harmonie apod. Co se týká rytmu, ten je zrovna na tomto CD ve většině případů pravidelný, aby na něj šlo tancovat (jde vlastně o takový postmuzikál). Ale složitá harmonie, mísící se s polyfonií a neobvyklá prokomponovanost, to je typické pro všechny CD Björk – i pro tohle.
No a nakonec to nejdůležitější – nový zvuk. To je fenomén, procházející svou vlastní historií, jak v hudbě vážné, tak v hudbě populární. Někteří skladatelé vážné hudby mají pocit, že kdyby ve své hudbě použili „syntík“, jejich hudbu to devalvuje. Ale v historii vývoje hudebních nástrojů šlo asi vždycky o nový zvuk. O něco neoposlouchaného. Tak jako se během 18. a 19. století masově rozšířil klavír, stalo se něco podobného na konci století 20. s tzv. „samohrajkou“ – jakýmsi multi nástrojem (samozřejmě můžeme ještě dělit na oblibu kytar od 60. let apod.). Dnes už jsme zas o krok jinde – u samplů a DJ aparatury.
Ale zpět k Björk. Zdá se mi, že být novátorem v popu je celkem obtížné. Takových talentů, jejichž mysl obsahuje víc než jen hitový refrén, je pomálu. Hýčkejme si Björk.
Srovnej: Björk všechno, Bowie poslední alba, Tricky, Beck, West Side Story atd.
