BETTIE SERVEERT – Dust Bunnies

41 minut a 31 vteřin jsem byl příjemně překvapován. To je, jak jste jistě pochopili, stopáž nového alba Bettie Serveert. Musím přiznat, že o kapele moc nevím, zato vím, že se mi opravdu líbí tato deska. Tady je tedy stručná lekce o Betties a jejich novém LP. Jsou to Holanďané. Co se týče desky, jsou jako staří přátelé, které jste už dlouho neviděli, nyní jsou zpátky a je fajn sednout si a poslouchat je. Zjišťuju, že jsem stále víc a víc přitahován evropskými kapelami, nejspíš kvůli jejich zajímavému způsobu hraní. Americkou kapelu můžete označit za jednoduchou a britské party často nudívají. Každý tuší, že je třeba trochu rozčeřit rockové stojaté vody a možná teď nastává správná doba pro nadvládu Evropanů.

Na desce mě okamžitě zaujaly dvě věci: za prvé – kytary. Perfektní hra ve všech skladbách. Ne snad nějaká virtuozita, jen odlišný a zajímavý sound, plný zvuk. A už jsme u druhého důvodu, proč je album tak dobré – zpěvu. Hlas Carol van Dijk k husté spleti kytar opravdu sedne. Pokud bych musel uvést třetí důvod, aby vše vyznělo oficiálněji, zmínil bych taky skvělý obal.

Nechtějte po mě popis a srovnávání jejich hudby, protože to nedokážu. Carolin zpěv nepatrně škrábe a občas drmolí jako opilá, ale jakmile jej překryje vrstva kytar a melodií, máte tu lásku na první poslech. Občas v jejich soundu uslyšíte Neila Younga nebo dokonce Mudhoney či Dinosaur Jr., ale celé jako by to zpívala zdrátovaná Emmy Lou Harris. Zní vám to dobře? Taky to je. Singl What Friends? mě osvěžuje i po několikátém poslechu, otevírák Geek není žádná drobnůstka na úvod, ale pořád se dá zvládnout. Kdybych pokračoval ve výčtu pozoruhodných skladeb, mohl bych taky vyjmenovat všechny. Nemnoho desek je tak dobrých ve všech písních, ale toto je jedna z nich. Jak už jsem napsal – moc vám o nich neřeknu, ale jsou dobří, a to je hlavní.

Srovnej si: noisoví Pretenders, ženský a svižnější Dinosaur Jr., PJ Harvey po flámu