BECK – Mutations

Beck Hansen, nepochybně jeden z největších objevů alternativní scény poslední dekády, představuje na svém novém albu vlastní mutaci k poněkud mírnějším, folkovějším a ne tolik sžíravým polohám, jimiž se prezentoval na svých předchozích albech. Umění napsat i odzpívat písničku, která chytne za srdce, dokázal Beck hned na tom prvním, které jinak bylo zcela nepřekonatelným mixem všech představitelných hudebních stylů, uhnětených v jeden celek s obdivuhodnou genialitou. I nyní zůstává Beck na hony vzdálen prostoduchým mixérům zvuků a dlaždičům samplů, které dnes potkáte na každém kroku. Svou písničkářskou schopnost však řádně rozbujel. Pro radikálnější povahy bude určitě smutnější zjištění, že hudebně dozrál a vydal se cestou zjednodušování sebe sama. Mutations je album zvukově i rytmicky mnohem úspornější a už na první pohled klidnější. Nechytne vás hned na první poslech. Chybí mu hitovka typu Loser. Chybí opravdu? Beck jako by dnes vyprávěl mnohem delší a spletitější příběh. Jednou z nejsilnějších písní alba se tak stává We Live Again (kde mimochodem sáhlo páně Beckovo novátorství i k netradičnímu využití cembala). K těm rozpustilejším písním pak patří třeba klipová Tropicalia, countryová Canceled Check nebo Bottle of Blues.
Je tomu podobně jako v mnoha jiných případech – tahle deska nikdy nebude slavnější než ta první, a to přesto nebo právě proto, že vypovídá mnohem víc o svém tvůrci, než o soudobém hudebním vkusu. Beck pozoruhodným způsobem vytváří onu podivnou atmosféru, balancující na pomezí mezi recesí a zcela vážně míněnou výpovědí, jakou u nás dokáží vytvořit zvláště někteří písničkáři – Plíhal, Redl, Mišík. Takže na závěr jen upozornění: své “nezávislé” a “alternativní” přátelé touhle deskou neohromíte…

Srovnej si: Plíhal, Lambchop, Lou Reed