BARRY ADAMSON – The Murky World Of

Jářku, temná a sžíravě emotivní kompilace. Snad každá skladba je schopna vyrazit dech, každá skladba odhaluje zákoutí, které jsem u Adamsona zatím jen tušil nebo které on sám prozatím jen naznačoval. Převládající nálada je jazzová, barová, filmová. Adamson mísí zvuky a témata s obdivuhodnou invencí. Na úvod si chtě nechtě člověk smlsne na dokonale emotivní i snově skličující předělávce Bernsteinovy skladby The Man With The Golden Arm. Jazz Devil je hned dalším schodem do nebe. A tím to ani zdaleka nekončí. Skladbami se prolínají funky rytmy, zádumčivé plochy střídají swingující dechy i ambientní samply. U třetí The Big Bamboozle stojí za pozornost, kromě vynikajících náladových dechů a umně vpletených hammondek a cemballa, i mixážní tvůrce Paul Kendall, dobře známý z vlastních nekonvenčních projektů. Jeho nezaměnitelnou práci lze nalézt ještě na dvou dalších skladbách, vibrafonem prosycené The Vibes Ain’t Nothin’ But The Vibes a 007, A Fantasy Bond Theme – Adamsonova “bondovka” svou atmosférou strčí do kapsy všechny slavnější kolegyně. Podobně vyznívá i recitativní Mitch And Andy (požitek pro angličtináře). To takový Snowball Effect je úplně z jiného soudku, tahle odpichovka upamatovává spíše na ta lepší místa z období tápání moderního jazzu. Závěrečná Saturn In The Summertime s trumpetou Guye Barkera je fantastickou živou směsicí strhávající do jediného mocného malströmu vše od let dvacátých až po současnost. Adamsonův průhled vlastním temným světem nakonec nevyzní úplně temně. Pro podobné počiny existuje snad jen jediné výstižné označení jako “nářez pod pokličkou”.

Srovnej si: Panthalasa, Arto Lindsay, Richard Müller, Tortoise