BANCO DE GAIA – Big Men Cry

No, vlak určitě nečekejte, milí fanoušci – nadarmo se neříká, že se dvakrát stejným vlakem nesvezeš. A tak i album “Big Men Cry” je jiné než nepřekonatelný vlak do Lhasy. Ale nevadí, i když se nevydáte na cestu kolem světa v rachotících vagónech, i tady vás mohou některé věci potěšit a překvapit. Třeba když se po poněkud zdlouhavém začátku rozšlape první skladba “Drippy”. Hned v té druhé, nazvané “Celestine” (hádejte co právě Toby Marks četl, když ji dokončil – správně, Celestinské proroctví), hostuje Dick Parry na saxofon. Někomu může tenhle pinkfloydovský zvuk pěkně lézt na nervy, ale mně připadá, že fúze nového a klasiky funguje velice dobře a nemusí zrovna evokovat Odvrácenou stranu Měsíce. Rozhodně je to příjemné zpestření, stejně jako uilleanské dudy Aidana O’Briena ve třetí skladbě – jó, klidnější věcičky taky nejsou k zahození. Pokud vás to zajímá, tak některé nasamplované kousky se speciálně pro Big Men Cry natáčely v přírodě – na farmě v Honiley. Kdo z vás uslyší ve skladbě Drunk As A Monk mimo hlasů tibetských mnichů bouchání do stolu a křik “Kde mám pivo” (Where’s My Lager?), pochopí podivný název raz dva. Toby Marks prý nikdy neviděl UFO, ale myslí, že by na nějaké ty tvory z vesmíru mohl jednoho dne narazit – proto nás odvádí z intimního prostředí anglické farmy na začátku desky až milóny světelných let daleko na jejím závěru. Končí se tedy ve vesmíru, cestou Toby fotí a fotky jsou i v bookletu. Nejsou špatné, s informacemi tamtéž je to ale na pováženou. Koho zajímají detaily, měl by s raději obrátit na uveřejněné internetové adresy. I když vlak do Lhasy dávno odjel, tohle cédéčko taky není špatné mít doma. To ne.

Srovnej si: