Ta naše subverze česká

“Každej mýtus je z principu pičus” čili androgyn: mýtus.

“Mýtus je podle mě špatnej kdekoli a kdykoli, protože je samou svou podstatou kolektivní. Ale možná je to všechno úplně jinak, podumejte nad tím a pak mi napište. ” Sedne a napíše – “nikoli”. Jinak je mýtus – galantní dopis:

Od té doby, co získal informaci, že ona (tedy informace) je Zahozená, tak ji semotamo praktikuje, jéééé, Nezvěstná. Protáhl to sem ten geniální pašerák Fiala, tedy, ne, že by tomu někdo rozuměl, rozumíš?

– “Ne. ”

No, tak to je výborné! Děláš pokroky. Není rozumu v porozumění, rozumíš? Agnostic front, kreténi. Určitě jsou gnostiky. Mimikry! Marťani! Demýtizace je bláznivá, hysterická ženská. Vyhoď ji! Ona za to nemůže. To ta biologie. Hormony. Nostalgie. Filie. (Něco nehraje? Kopie?)

Všechno jinak je “jinak” a co jsme si, to jsme si. Změna je ženská. Madona, pičus mýtus. Moc? Co je moc, to je moc. Smích.

! Přešel ho. (Smích.)

Divá Bára byla normální. Literatura “simulant”. Všechno to jsou jen hypotézy. Práce, mýtus, poznání, všechno to hypostazuje, poznání nemá nikdy dost a nikdo neví, kdy sebou sekne, ten hypochondr, je vedle, těsně. Pracovní hypotéza. Rakovina. Poznání. Pokrok. Otesánek nezdara. Zhrzená láska. Poznání, interpretace, hláska, jakási přiznání. Autor je nula, vlastně není, nikdy nebyl, ale nevědělo se to. Až Míša Fukó to rozfoukl: autorství je habaďůra, všichni psáči jsou tajtrdlíci, jasně, až na pár výjimek, který potvrzují paradox, protože pravidlo dávno utloukli čepicema. Takový neautor se pozná podle toho, že je agentem subverse, jak milej Láďa pře – střelil. (“Posral se ten milej Breton, skunk zbabělej, šlo mu jen o prachy. ”), Láďa jede lodí, tou lodí výletní… Napíše První knížku, vydá ji v komerčním nakladatelství, na začátek pleskne c (cé v kroužku) a napíše, že není autor. Schizoid – teda koncept. Autor za nic nemůže, není přítomen, je nezvěstný. (“Jazyk poukazuje na hranice myšlení, a teda na neredukovatelnost světa… proto ani v literárním díle se nedá hledat nějakej víc či míň zřejmej smysl. ”) Hranice je neredukovatelnost nesmyslu? Nesmysl. Hranice je větší nesmysl jak autor, vlastně ne, hranice je nesmysl, protože nic takového prostě není. Nebo je to nesmysl a hranice je rozvinutý klubko ostnáče a pustíme do toho šťávu?

“Manifestace podstaty. ” Kdoví – ta literatura je takovej xindl blbej, pičus, ale nechá se zapřáhnout za smysl, mýtus, nebo šoupnout do odluky, na samotku bez žvance a uvidíme, jak bude zpívat. Představy. Kam s takovou přišel. “Jazyk je mašinérie”: “Neumíme žít ve tmě. ”

“Proti” ale znamená “vstříc! ” (Propoj a panuj!)

“Každýmu takovej smysl, jakej si zaslouží. ” Jasně: Ale “ukradenej” smysl je mi ukradenej! Za všechno může kolektivizace! Zase, zase. Dělba. Za všechno může “zase”! Kolektiv. Kanalizace! Fragmenty: konec linearity. Konec konců! Jestli tomu (tedy dobře, ne – ) rozumím je “cílem subverse” demýtizace. Ale demýtizace je mýtem o mýtu. Simulace? Modely! To se ukáže být “užitečným”, to je místo nákazy. Zase, zase “a třeba zase někdy…”

Zase, zase. Invalidizace: zase, zase, zase,

Informace: “data morgana”. Cíle. Modely. Organizace. Zase. Členění. “Je vůbec možná nějaká nová nevinnost? ”

Buď je “svět lidskejch lidí” věcí přírody a potom jsou lidský produkty přírodní nebo je člověk umělý!

Tomu propadávání totiž propadl, pačesy za “příležitost” popadl.

Radikalismus je obnošená veteš, to už spíše lhostejnost (když to tedy nesmí být humor). Ale provokovat, smířit se s nadsázkou, to – jistě bez nadsázky – míří na střed. Ano, subverse je rána přímo do černého, avšak černé už není černé, ale děravé! Láďo, máš ve všem naprostou pravdu, ladění je buržoazní přežitek. Předsudek, ale mám ten dojem, že dojem, že ten či onen je vedle, je dojem. Akademik. Knedle. Že se “pouští na cestu civilizace ve chvíli, kdy přestává bejt zvíře”, je mýtus. On ten “lidskej” zvířetem být nepřestává. Mám dojem.

“Co furt ti filosofičtí magoři mají? (…) Kterej indolent by ale dneska věřil tak profláknutýmu mýtu, nějaký filosofii, he? ”

Fasa kniha, a já že jí nevěřím? Tomu nevěřím. Láďo?! Ty jsi filos – off…? Zrovna teď mám dojem, že jste vedle oba, ty se Sadem, “neodčinitelná slabost”? Co to melete? J. H. V. H.? Umělá hmota. Mozek. Silikon k obrazu svému! Všechno je obrazem. Odrazem – “nejenergičtějších prostředků”, není ten Láďa rozkošnej? Dojem sebou pleskl. Potlesk. Děkovačka. Láďa z paneláku, hvězda jasná! “Co je to za materiál, který příroda používá ke svému tvoření? ” Ladislave, za Artauda děkuji velmi, ale do katolických mystérií se nenasírej, nechápeš to, nasírej se do Artauda, on je taky svatý. Rozumíš? Nepochybuji o tom. Jsi přece chytrej kluk. Baže: slova se rochní v moci. Pokoru! Více pokory! Nezbyde než otočit. To nezbyde otočit a co zbyde, je ta Zahozená, jak jsem již říkal, tedy jak říkal Fiala, tentýž co říká “bojím se, že to, co zde říkám, je tak jednoduché, že je to těžké pochopit. ” Nezbyde otočit. Otáčím se zády, neslyším, zavírám oči a MOC nechám za dveřma, ať zmrzá. Je to tak jednoduché pochopit. Chápeš to? Já ne. “Autorita moci, autorita diskursů: autorita vědy, umění, politiky, církve, státu, pravdy, metody. Všechny musej bejt zpochybněný. (…) ” Jsi metodický! Ale metoda je svině, bacha na ni!!! “Roztřískat všechen porcelán světa” do pátýho kolena, to nestačí. Víš, jak to myslím? Já ne! “Nejdřív se musej zpochybnit metody! ” Masivní falsifikace jede jak vzteklá, na doraz! Falšují bankovky, pasy, všelijaké doklady, ale proč nefalšují papíry na hlavu, že nehraju nechápu, jsou na hlavu? Falsifikátoři! “Každej smysl je ale mýtus, to je nám snad už jasný? ” Omlouvám se, přece je to ještě ŠERÝ, zdá se, chtělo by to “zprůhlednit! ” Smysl je přece podvrh, ale mýtus je informace a ta jak již výše – zahozená – stejnak je to jedno, protože skutečnost je slovo! Jednotka. Ale říká si i Ambivalence. V současné době není nikde nahlášena k trvalému pobytu, pohybuje se po celé republice (většinou v ukradených vozidlech).

“Přirozený řád”? Nezná. Co si ti lidi jedni lidský ještě nevymyslí?! “Pseudoskutečnost je potom taková skutečnost, která se opírá o něco jinýho než zkušenost. ” Šlus! Láďo, milej Láďo: opírání je pseudozkušenost. Zkušenost je neopírání (se) neboli pád! Ale i ten je pseudo, pád totiž není dopaden (a tak si padá…).

Neopomenu zdůraznit, jak již vícekrát: nesnášenlivost prostě nesnáším! Tak neblbni: “hlavně, aby to nestonalo! Aby to bylo zdravý: ”

“Stále rasističtější definice normálního člověka? ” Realistické: Ta definice: strach ze změny, z jakékoli změny, odlišnosti, znamená změnu, strach z neznáma, ze změny. Odlišnost je nepřítel. Ty ovšem taky hledáš nepřítele: za všechno může mýtus a proto?!

Omotej si mě kolem prstu
a nechej mě pak bláznit,
nechej mě pak zavřít,
navštěvuj mě
nechej mě tam napořád
a proto radši
nechám do blázince zavřít já tebe
kdyby já tebe a ty mne
a oba byli sebou
ty blázne necháš z blázince
mne zdrhnout
a proto radši
nechám do blázince zavřít
já tebe!

(Čerstvě natřeno)

Je dobře, že ta kniha nemá pointu, málem jsem měl pocit, že ne, ale Boža mě upozornil, že ne: poznámka č. 521 – “Je mi jasný, že teď bych měl zmáčknout F8 a celý to smáznout, ale ješitnost mi nedá. Šel bych sice příkladem, ale vy byste z toho nic neměli. ” Samozřejmě paradox, ten ironik: “Otec vraždí dceru. Je to hrůza, a poněvadž je to také nepřirozené, je to také komika. Inu Ironie. Ironie nemá daleko k humoru, ba často se obé i zaměňuje, omylem a nebo také naschvál, a to z obou stran – proč bychom se netěšili? Já se tvářím, že chci zabít, ale tvářím se, že objímám a zabiju. (…) ”

Poznámkový aparát, metoda. Metoda argumentů. Argument metody. Běž si! No, ba! “Jinejma slovy, chybí tady obecný mimokludírní srovnávací kritérium, ” to s těma hranicema může být úplně opačně – “dokud jsou hranice, je to ještě dobrý, ” to tedy není výmysl, to není dobrý, to vymýšlení, to vytyčování. Jsi ty (a v loji!), “hranice je všude, ” Ú – vozovky! “Jazyky ohně. ”

Teorie. Šílenství je produktem systému. Šílenství. Víš ty tedy, co znamená ta tvá subverze? Pták: Tzn. – SUP VERZE se vrhá na mršinu. (Hygienik!) “Moudrý ví, že slza, jež byla viděna, jest silou, kterou prchá, ” barvy, “směje se jako by trpěl a trpí jako by se smál…” Ironik: (výkladu se nutno vyhnouti, poněvadž nelze voliti slov, jež by nebyla špatně vysvětlována…), za všechno může TRVÁNÍ. Za všechno může Feldman: Durations. Kosmos. Uši. Hudba. Bosch. Zahrada zvukové slasti. Hedonismus: “Peklo (s hudebními nástroji proměněnými v mučidla). ” Askeze. Barvy… Proměna. Ty slasti nemají hranic. Nic. Jsem bez slasti. Jsem bez hranic. Bez jména. Slasti zvukové. Na obraze vidím: “uši jako varlata, mezi nimi ostrý nůž jako čidlo podstaty, nad suterenem harfa jako rakev, na strunách ukřižované tělo, hoboj jak dělo, nadmuté tváře, nad uchem šibenice, triangl, člověci a zvěř, anatomie. ” Postranní křídlo Zahrady pozemských rozkoší, hlava ve šlapáku, surfeři, granát, trumpeta, svatá žena. Bosch. Já si ta drůbeží jatka nevymyslel. To reklama. Já jen střílel. Dr. Korzac a deliranti agenti. Drůbeží mrtvoly. Hlučení. Reklamy. Já to nevymyslel. To Feldman. Mučidla. Šlahouny. Kruhy na vodě. Oči. Hemžení. Metody. Systém. Aluze.

Padají kameny
padají kameny
ze věží
Padají kameny
ve věži ze srdce
Padají kameny
– prostě jsem přecpán –
kamením!