S pochodní do temné komory — fotografie Filipa Zámorského

Ani nemusíte vědět odkud jsou, abyste to poznali. Přízvuk leze z každého kousku nahrávky. Brněnská dvojka Čokovoko se před třicítkou nešetří a valí obraty jako o život. Na první poslech zní jejich „mluvené slovo“ jako neumětelské říkanky, ovšem po nutném opakovaném vstřebávání vyslechnete výpovědi, postřehy, situace života. Promíchány osobními zkušenostmi, přáními, touhami jsou pak podávány neprvoplánovými obraty, jež bude omladina nezkušeně hltat a rodiče, při vysvětlování zvídavým dítkům, červenat. Ale proč? Všimněte si, že i (zralé) slečny se tu a tam neudrží a odrovnají se k smíchu. Berte to taky tak.

Nick Cave je fascinován smrtí, to je známá věc. A kromě písňových textů a básní je i autorem románů. Ten poslední v češtině vydalo Argo a jmenuje se Smrt Zajdy Munroa. Zajda je barbar, hnusák, alkoholik, notorický děvkař, podivná zrůda, cynický egocentrik, proklatě sebejistý sukničkář, cokoli…

Možná Cameron udělal jednu jedinou, ale základní chybu. Ta se pak průběžně nasčítala a díky ní je z Avatara „jen pohádka“ pro dospělé s dech beroucími efekty.

Jemná disharmonie je i v tom, že použil naši současnou nejdokonalejší technologii k vytvoření karikatury (ve smyslu zjednodušení) holistického světa, v němž je vše propojeno a řízeno vyšší Moudrostí, která udržuje rovnováhu a přesahuje jednotlivé buňky–bytosti tohoto monumentálního organismu.

V úterý 3. května jsem v rámci zlínského Majálesu zavítala do Dílny 9472, jež se nachází
v zadním zákoutí Městského divadla. Prostory, které byly dříve známy pod názvem
Divadélko v klubu, halily atmosféru do specifického, umělecko – hospodského ducha…