Lidstvo jako nikdy nekončící déšť

Tak se nám tu nejeden intelektuál zakuckal po požití Avatara v 3D tepelné úpravě. Prý ekologická agitka, zní z kaváren; je to naivní pohádka, slyším z průchodů. Ne každý má to štěstí, aby chodil spát s kompletní diskografií Bergmana pod polštářem. Svůj vkus je třeba si hlídat. Takže triky dobrý, ale ten příběh, ten příběh, pane Kamerón… Nám v Evropě tady nikdo z jůesej nebude říkat, jak se máme chovat k přírodě! No že ne, holky a kluci!

Svačinka na place

Zavzpomínejme si. V roce 1997 jde do kin film Titanic a jen na kinotržbách „udělá“ 1,8 miliardy dolarů. Jeho režisér James Cameron je pohádkový boháč (tantiémy z prodeje DVD jsou též skvělá věc) a do konce života nemusí hnout malíčkem. Má peněz jak šlupek a může si dělat… co chce. A protože je život suchozemce na třetí planetě od Slunce tak nudný, začne cestovat nahoru a dolů. Dolů: prostřednictvím invenčně upravených 3D kamer na dálkově řízených podmořských sondách si začne tykat s nejmodernější technologií (a partou vědců). Výsledkem je hodinová IMAX jízda k nejznámějšímu vraku na mořském dně Ghost of the Abyss (2003, česky velmi duchaplně jako Tajemství Titaniku).
Nahoru: Cameron může konečně osedlat fantazii a realizovat vysněné sci-fi, na které myslí každou noc před spaním už od roku 1994. Vizuální inspiraci hledá na Jupiteru, je členem poradního sboru NASA a vytváří fiktivní planetu Pandora – a vše na ní od létajícího Ikrana s rozpětím křídel 14 metrů až po nejmenší hmyz. Cameron je už celý žhavý do natáčení, ale chvíli ještě musí počkat; současná počítačová animace zatím nedorostla jeho filmovému egu. V mezičase spolu se Sony piluje svůj „svatý grál“ – speciálně kalibrovanou hi-definition odlehčenou kameru s dvěma objektivy pro precizní zachycení 3D akčních scén. K realizaci Avatara nepoužívá dostupné prostředky (zelené pozadí, herci na lanech a uvidíme se za půl roku v postprodukci), ale vymýšlí nové. Občas se na place všichni zastaví a dají pauzu na svačinku; právě přišli na novou technologii a neví, jak ji pojmenovat.[private]

Tam, kde se ostatní režiséři dívali na monitor a viděli jen herce v asexuálních kostýmech s blikajícími diodami, má Cameron ihned kompletní 3D digitální výsledek. V reálném čase se tak na LCD panelu ve studiu objevuje to, na co se vždy muselo čekat několik dlouhých měsíců. To trochu posouvá možnosti stereoskopického natáčení, že? Jako oficiální rozpočet tvůrci přiznali 237.000.000 $ – mi, fylmový krytycy, ale dobře víme, že to nakonec bylo téměř půl miliardy dolarů. Však také závěrečné titulky mají délku středometrážního dílka z FAMUFESTu a jména v nich nejsou pod sebou, ale vedle sebe…

Tady je Starej Drak

Před zdejší premiérou (17. prosince 2009) se internetová fóra bavila vzrušenou debatou kolem českého dabingu, kterým byly vybaveny všechny 3D kopie filmu. Protože je vizuální kouzlo Avatara na 3D efektech postaveno, byla návštěva 2D kopie (v originálním znění s CZ titulky) holý nesmysl. Téměř všichni si tak Avatara u nás zapamatovali jako pohádku pro dospělé – milé sájfáj s pěknými obrázky, kde zlý lampas usrkává kafe v bombardéru a hlásí: „Tady je Starej Drak. Tahle akce musí odsejpat! Na oběd chci bejt doma!“

Více než měsíc po premiéře přidala společnost Palace Pictures k vědeckofantastickému Avatarovi nakrátko i detektivní žánr – tajné uvedení sporadických 3D projekcí v původním anglickém znění. Sporadických alespoň v Brně (to je taková kulturní metropole na jihovýchod od Berlína). No co vám mám povídat. Teprve TEĎ jsem viděl pravého Avatara – origoš verze dělá z filmu plnokrevné sci-fi, bájnou výpravu „jinam“. Ano, vím, že se čeští herci při dabingu snažili. Ale procházet se lesem po Pandoře a poslouchat přitom Kryštofa Hádka nebo se dívat na Sigourney Weaver, jak v češtině nadává: „Sakra, lidi, kde mám ty cigarety,“… to už si snad radši počkáme na Bobíka a celou partu Čtyřlístku ve 3D, ne? Chystají se i trojrozměrní Šmoulové. Trrr dygy–dagy, muf muf!

Vsaďte se se mnou o podepsanou fotku Neytiri, že Avatar nikdo v dohledné době nepřekoná (leda Cameron sám). Čeká nás tsunami 3D nesmyslů a budete ještě ronit velké horké slzy, aby někdo natočil „něco jako Avatar“. Ono totiž postavit dvouapůlhodinový akční film na efektech směřovaných „dovnitř“ obrazu a „za“ plátno vyžaduje dost autorské sebekázně. Házet předměty na kameru umí každý druhý režisérský moula (jej, to ´sem se té kouzelné hůlky zase lekla, paní Kropáčkovááá!). James Cameron, milovník podmořského života, navíc dokázal v dospělých divácích geniálně stimulovat zasutou dětskou fantazii a hravé nadšení z fyzického objevování různých tvarů, forem a barev.

Nebere vás to? Kamil Fila vám aktuálně.cz vzkazuje: „Nemůžu se zbavit dojmu, že veškeré odmítání příběhu Avatara jako ‘klišovité ekologické propagandy či naivní pohádky‘ nevychází z ničeho jiného než naprosto povrchního posměváčkovství. Z neznalosti definic žánrů, nepochopení, že vzdálený fikční svět může mít svá pravidla, která není třeba přenášet na nám známou realitu. A především z cynické a přízemní neochoty se pro cokoli nadchnout – ať už pro krásu nebo pro myšlenku.“ Jiný známý filmový kritik, Benedikt XVI., ovšem namítá, že film má „nedostatek emocí a obsahuje nemístné uctívání přírody“. Pravda, v Avatarovi žádné malé děti z Hitlerjugend nevystupují.

Potkáme se v Eywě

Je dost smutné, jak nadutě reagujeme na dílo, které narušuje naši antropocentrickou myšlenkovou mřížku. Soulad s přírodou je jediný rozumný způsob, jak strávit život vezdejší, to věděli už neandrtálci. Cameron stvořil měsíc Pandora, na Pandoře domorodce Na´vi, Na´vi žijí v harmonii s okolním prostředím – a to je ekologická agitka?! Chápu, že pesticidy v zelenině z Kauflandu a úvodníky Lidových novin dokáží trochu obrousit úsudek. Zvedněte ale ruku všichni, kteří považujete poslední tři století za šťastné období pro lidskou civilizaci. Kdo hajluje, ať si přečte Muže bez vlastností. Úplně stačí první díl.

Každý živočich na této planetě, pokud má zdravotní problém, se instinktivně uchýlí k půstu a nastartuje tak ozdravný léčebný proces. Výjimkou je člověk, jenž přirozenou samoočistu nahradil obvodním doktorem, který předepisuje zázračné chemické léky. Jíme přibližně 5x více jídla, než (energeticky) potřebujeme. Místo toho, abychom si pročistili trubky, tak ze strachu jíme ještě více a zdravé střevo existuje už jen v anatomickém atlasu. Ze školy víme, že přírodní síly se mají ovládat a člověk je pánem tvorstva. Kdo nekonzumuje, je divný.

Že Cameron svým posledním filmem hlásá „divošský návrat k přírodě“, je maloměšťácká hloupost. Avataři jsou mnohem dál, než by se Google odvážil kliknout – jejich život v pandorském pralese je kompletně organizován na síťové bázi. Pomocí živých „datových kabelů“ se napojují na ostatní organismy a také stahují data z globální sítě (centrální databáze). Napojením na své božstvo Eywu mohou komunikovat i se svými předky, jimž odumřel pouze hardware (tělesná schránka), nikoli software. Spíše než aktivistický škuner Greenpeace u ropné skvrny z minulého století tak vizionářský Avatar připomíná vizualizované důsledky nedávných kybernetických hypotéz ve 22. století. A pokud máte osypky z buddhistické filozofie či Teorie Gaia, pak tyto myšlenky napřed doma ve dřezu pořádně umyjte od laciného new age povlaku.

Někoho možná provokuje fakt, že všichni domorodci Na´vi jsou v roce 2154 válečníci. Že je někdo právník, druhý popelář, další poslanec a čtvrtý svářeč, bereme dnes jako samozřejmost. Taková dělba práce ale v budoucnu vezme za své. „Očekávám obrovskou změnu v organizačních strukturách. Od hierarchií se přesuneme k sítím. Hierarchie jsou sice často potřebné a pohodlné, ale nejsou schopné dostatečně rychle reagovat na změny. Společnost, která dodnes funguje nahoru dolů a v níž se musí každý krok řídit, na trhu budoucnosti ztroskotá,“ říká Matthias Horx, ředitel vídeňského Zukunftsinstitutu. Asi taky viděl Avatara.

Zničit Krtka!

„Zkoušeli jsme jim nabízet léky, učit je anglicky, postavili jsme pro ně školy, nemocnice…“ vypočítává ve filmu Giovanni Ribisi aka Parker Selfridge důvody, proč už Na´vi měli dávno přistoupit na přesídlení z původní oblasti. „Zabíjení civilistů sice nevypadá dobře, ale jednu věc akcionáři nemají rádi ještě víc: špatný kvartální výsledky.“ Vzdělání západního typu nezná holistický přístup – dokáže však na milimetr přesně změřit, popsat, rozřezat, vylisovat, zařadit a katalogizovat. Že je tento druh vzdělanosti (a kultura z ní vycházející) opravdu skvělým lékem, o tom se v minulosti přesvědčili už jiní. Například miliony Afričanů, které v průběhu novověku nejprve portugalské, pak nizozemské a nakonec britské a francouzské cestovní kanceláře převezly přes oceán, aby tam otročili jako podřadná zvěř.

Původní obyvatelé Severní Ameriky byli v 19. století také nadšeni z kulturní výměny, která skončila obludnou genocidou indiánských kmenů. Cormac McCarthy v románu Blood Meridian (Krvavý poledník, česky 2009) toto multikulturní setkání popisuje: „(…) jezdci je odpráskli nebo jim vytloukli mozek z hlavy. Z dýmu se vynořil jeden z Delawarů a v každé ruce třímal za paty nahaté nemluvně. Přidřepl ke kruhu kuchyňských kamenů, s jedním i druhým děckem máchl a rozkřápl jim hlavy, až jim mozky vystříkly skrz lebeční pupínky jak krvavá krupice…“. Když hrdý bílý muž v amazonském deštném pralese objevil v roce 1981 indiánský kmen Urue-Uau-Uau, zemřela zakrátko drtivá většina tamních domorodců na nachlazení.

Když už není co objevovat a komu předávat plané neštovice, upnou se lidské zraky k nejbližším planetám a hledají tam odrazy vlastního pupku. Po nezdařené recyklaci Země a následné lidské inflaci je na řadě parazitismus. Jake Sully v Avatarovi při prosebné modlitbě k Eywě říká, že lidé svou vlastní planetu již zničili; není tam kousek zeleně a to samé se teď chystají provést s Pandorou. „Přijdou lidé a za nimi další lidé a snesou se jako nikdy nekončící déšť…“. Být člověkem je asi jistý druh infekce. Copak vás to netrklo při sekvenci s obřími buldozery, které rypadly ničí pandorskou flóru? Není Avatar tak trochu i o nás? O prolamování limitů, o slávě povrchové těžby? O nenasytném profitování, o tupé podnikatelské krátkozrakosti? Škoda, že Cameronův film už nepromítnou v Libkovicích. Snad si ho alespoň doma na Blu-ray pustí Martin Roman. Práci ČEZt!

Jako žák a student jsem ve školském mlýnku na Homo sapiens civilienzis strávil dohromady dvacet let. To užitečné, čeho bych si pro život cenil, jsem se ale opravdu naučil hlavně v mateřské školce (a pak při četbě Rychlých šípů). Vzdělání je faleš. Podle Avatara: lidství = šílenství. Tak. A teď už to TAMTO můžete zavřít a jde se obědvat: vepřo, knedlo, veselo. Hlavně si to moc nepřipouštět k tělu. I see you, plantážníci!

Pozn: Autor je člověk a žije mezi Na´vi námi.[/private]