Zasmrádlí recyklanti – Violence and the Sacred
Protože obskurní Kanaďani Violence and the Sacred byli po celou dobu svojí existence (o kariéře nemůže být řeč) zdrojem neutuchajících rozporů a nedorozumění, protože byli fenoménem, který mnoha lidem působil bolesti hlavy a bohužel jen málo lidem přinášel požitek; dále proto, že je stále jen málo skutečně zažraných obdivovatelů a nejrůznějších dalších parazitů spojených se skupinou, připomeňme zde několik zásadních zvratů v dějinách této pozoruhodné hudební jednotky, od jejího založení ke krátkému ale mohutnému úspěchu i následujícímu potupnému rozkladu a zapomnění v chudobě až k novému povstání jakožto předvoje Apokalypsy.
1985
V této rané fázi jsou členy kapely: Srí, ex – Polkaholics (pre sampling, programming, rytmy), Potěmkin, ex- Believers’ Voice of Victory (kytary), Graham Stewart, ex – Platypus Rex (elektrifikované cello), Michael F., ex – Platypus Rex (klávesy) a Robert Kennedy (klávesy).
Violence and the Sacred (V&S) se objevují veřejně poprvé na podiu jako předskokani Chris & Cosey – členové skupiny jsou totiž velcí příznivci Throbbing Gristle.
Skladby pro své vystoupení píší, nacvičují a nahrávají narychlo před koncertem. Sri, který má na starosti rytmickou stopu navrhuje, že jakmile spustí podkladový program pro skladbu, odejde z pódia, nakonec ho ale ostatní přesvědčí, že je to špatný nápad.
Koncert má velký úspěch, který poněkud kazí skutečnost, že po něm opilý Michael F. fyzicky napadne jednu ze spolubydlících poté co rozbije okna v domě kde mají zkušebnu.
Přivolaní policisté odvlečou Michaela na záchytku a to také znamená jeho konec v kapele.
Je vydána dvou písňová kazeta reprezentující materiál z vystoupení před Chris&Cosey s nápaditým názvem Two Songs. Páska je často přehrávána v místním univerzitním rádiu CKLN – dostatečně často na to, aby zapůsobila na lidi. Dokonce jeden z posluchačů nabídl jakoukoliv částku, jenom když rádio přestane tu nahrávku hrát.
Později toho roku na podzim je založena další kapela, která má většinu stejných členů jako V&S – Time Collapse Agony. Myšlenkou je, že Time Collapse Agony budou zpracovávat ambicióznější skladatelské nápady muzikantů, ponechávajíc tak zcestné a humorné nápady pro V&S. Zároveň se mění idea V&S – spíše než „kapela“ se stálými členy a jasným stylem, stává se z ní flexibilní projekt s neustále se měnícím osazenstvem. Nakonec vznikne ještě mnoho dalších verzí kapely, které budou občas vystupovat a hudebníci se budou do nahrávání zapojovat tak, jak jim čas a chuť dovolí.
Do nové nahrávky s vánočními koledami nazvané Santa Satan’s Holiday Hellocaust se skutečně zapojí mnoho dalších lidí mimo původní okruh skupiny.
S výjimkou několika přešlapů v moralizující rétorice zůstává tato narychlo nahraná páska jednou z nejlepších a nejzábavnějších věcí V&S.
Navíc vydání právě v předvánočním čase z ní udělá skvělý ležák!
1986
Violence and the Sacred najímají manažera! Ctižádostivý rockový impresario a fotograf celebrit Chris Buck přebírá řízení té možná nejméně řiditelné hudební jednotky na světě. Setkání kapely v této době přerůstají do dlouhých, politických nebo filosofických hádek mezi frakcemi zastupující nihilismus, anarchismus, akademismus, post-modernismus, radikální feminismus, atd. atd. Chris přesvědčí kapelu, aby připravili tiskové prohlášení, které vysvětlí některé z cílů skupiny:
„Jedním z prvořadých cílů naší kapely je poskytnout málo známé informace z oblasti psychiky, politiky a erotiky – nemluvě o těch hudebních. Rádi bychom docílili toho, aby naše myšlenky (nahrávky, představení, videa) byly katalyzátorem pro interakci mezi kapelou a publikem. Ohnisko této komunikace by nemělo být výhradně naší aktivitou, ale širokou škálou témat týkajících se sociálního úpadku a osobního rozložení na mnoha úrovních. Samotná hudba by měla v našich posluchačích vyvolávat trans stejně tak jako ho vyvolává v nás…..“ stojí mimo jiné v prohlášení.
Je založena nová verze V&S, většinou nazývaná „Big Band“ pro speciální benefiční koncert Nadace pro svobodu zvířat (Animal Liberation Front Defense), někteří ze členů jsou aktivisté za práva zvířat, nebo sympatizanti, někteří naopak nejsou. Big band má spíš rockový formát s bicími, strukturovanými skladbami včetně vokálů atd. Hodně materiálu je agresivně politického, narozdíl od rozpustilé bizarnosti Two Songs a většiny skladeb na Santa Satan.
Na benefičním koncertě sdílí kapela pódium se spoustou klasických hardcore punkových kapel, takže působí jako naprosté zjevení. Mezi skladbami jsou dlouhé pauzy, protože pro každou novou skladbu se komplikovaně mění nastavení techniky a nástrojů.
Většina lidí v sále neví co si má o jejich vystoupení myslet.
Koncert je nahrán a tvoří většinu materiálu na kazetě Cathexis (nebo také Cat Is Hex), spolu se znovu vydáním obou skladeb z první nahrávky Two Songs.
Recenze jsou, jak se dalo čekat, opět rozporuplné.
V dubnu Big Band předskakuje Davidu Thomasovi (Pere Ubu), který vystupuje společně s Chrisem Cutlerem, Tony Maimonem, a Lindsay Cooperem. V červnu kapela cestuje do St. Catharines, kde spolu s další torontskou skupinou – Fred Spek’s band Blank Crowd, hrají v místní legionářské hale. Koncert je památný především proto, že návštěvníky na něm jsou většinou motorkáři. V&S zvládnou během produkce minimálně pětkrát vyhodit pojistky kvůli totálnímu přetížení sítě způsobeným množstvím elektrických nástrojů, zesilovačů, PA systémů, zpětných projekcí s video monitory a video kamerami, které nahrávají toto fiasko.
Je třeba doplnit, že tomu všemu předcházela více než hodinová příprava aparatury.
Naštěstí je většina místních návštěvníků dost opilá, takže se neprojevují nijak agresivně.
Do podzimu existují již tři verze bandu a každá se trochu liší. Big band pokračuje ve vystupování v sestavě: Graham (basa, elektrifikované cello,vokály) Lynna (vokály, perkuse), Frank Szabo (bicí), Robert (klávesy), Potemkin (preparovaná kytara), Ted Parkinson (kytara, saxofon, vokály) Sri (klávesy/sampler, programming), živě nevystupující St. Deborah přispívá texty a přednatočenými vokály.
Velikost Big Bandu se ukazuje jako naprosto nevhodná zvláště na živá vystoupení a „aranžmá“, která inklinují ke hraní všech ve stejnou chvíli, takže živý zvuk je často velmi nesourodý. Další verze Big Bandu je proto zredukována na kvartet v obsazení Sri (klávesy/sampler, programming), Graham (basa, elektrifikované cello), Potemkin (kytara), Ted Wheeler(kytara). Toto obsazení se blíží první verzi skupiny, i krátkodechému projektu Time Collapse Agony a vytváří výstřední instrumentální hudbu plnou analogových samplů a noisu.
Poslední seskupení bandu je čistě improvizační skupina, proto je nazývaná Improv Group. Toto seskupení je největší výzvou a nejnáročnější verzí skupiny. Materiál je kompletně improvizovaný (ale ne v jazzovém smyslu), je atonální, nerytmický, hlučný – koncerty skupiny je rozrušujícím zážitkem, každé vystoupení je jiné. Sri hraje na synth/sampler, někdy na automatického bubeníka a tapes. Ted Wheeler hraje na kytaru a tapes; Graham hraje jako obvykle na elektrifikované cello, syntezátor Korg MS-20 a tapes; a St. Deborah se opět účastní jen z přednatočených pásků.
Využití přednatočených pásek je definující charakteristikou Improv Group. Každý z členů stojících na jevišti má k dispozici alespoň jednoho člověka, který pouští pásky a zásobu kazet, ze kterých během koncertu můžou čerpat: kýčovitá muzika za dolar, klasická hudba a opera, motivační a propagační pásky, náboženské texty, zpravodajství, pop music, atd. K dispozici jsou samozřejmě také nahrávky deklamací a vokálů St. Debory (často si je vybírá a používá Sri). Kvůli kakofonnímu, chaotickému charakteru hudby, se právě tyto deklamace (a někdy některé z častěji použitých pásek) stanou těžištěm jak pro živé koncerty, tak pro nahrávky z nich pořízené. Vystoupení Improv Group variují také ve využití vizuálních doplňků. tj. od žádných až k obrovskému množství různorodé videotechniky, TV monitorů, slidů atd.
Původní Big band se rozkládá protože Lynna, hlavní vokalistka, odchází založit Mourning Sickness – výhradně ženský experimentální projekt a band opouští i Robert Kennedy a Ted Parkinson.
1987
Vzniká nová studiová nahrávka, Stürmisch Bewegt, která je nahrána v březnu a dubnu pro A view From Somewhere, kompilaci Johna Doa. Stürmisch Bewegt je studiová improvizace na poslední větu 1. symfonie Gustava Mahlera se čtením výňatku z Tak pravil Zarathustra Friedricha Nietzscheho, kterého se opět ujímá St. Deborah. Brzy na podzim Sri a Po ještě dokončí video a soundtrack Advance. Pošlou hotové video do The New Music and Much Music’s City Limits. Přestože hudba i video jsou výborné, nahrávka se nikdy do éteru nedostane.Nicméně, Robert Olver později Advance zařadí jako první skladbu na mezinárodní sampler experimentální hudby Undying (Freedom in a Vacuum Rel, 1989). Mimo jiné jsou na tomto vzácném LP zastoupeni například Organum.
Na konci toho roku V&S spouští svůj doposud největší projekt. Skládají soundtrack k šedesátiminutovému videu Johna Dubiela. Komponování a nahrávání jim zabere veškerý čas, takže se hudebníci dostanou do zásadních problémů se svými přítelkyněmi a manželkami a většina partnerských vztahů se následkem toho rozpadne.
Tento tlak se také bezpochyby podepíše na nihilismu nahrávky, nazvané Suture Self.
Po jejím dokončení se spřádají se plány na vydání videa v malém komerčním nákladu, ale k nikam to nevede. Robert Olver z Freedom in a Vacuum si nahrávku poslechne a nabídne vydání na své značce. Skupina s potěšením přijímá. Nejprve se objevuje 7″ singl, složený z remixu „Knife“ z první kazety a z ukázky ze Suture Self s hlasem St. Deborah čtoucí text o rakovině, doplněný o ambientní elektronické pozadí.
Nicméně i přes tento vydavatelský úspěch se kapela vnitřně rozpadá. Improv skupina zůstává poslední aktivní verzí kapely, ale i zde je pnutí obrovské. Nihilismus a negativita, které poslední dobou charakterizovaly práci skupiny prosákly úplně do všeho.
1989
LP Suture Self je téměř po roce vydáno na malém kanadském labelu Freedom in a Vacuum Rel. Na oslavě vydání se objevují také Sri a Potemkin a spolu s ostatními vystoupí pod názvem Violence and the Sacred. Hrají opět těžko uchopitelnou hudbu, s politicky orientovanými texty.
1991
Graham a Ted absolvují jako součást německé studiové skupiny Christopha Heemanna – Hirsche Nicht Auf Sofa (H.N.A.S.) v Německu sérii koncertů organizovanými Robertem Olverem v Music Gallery, ale vystoupí také samostatně jako V&S. Tentokrát hrají ukrutně hlasitou elektronickou hudbu, s trochou kytar, která je vhodná především k působení bolesti. Rober Olver s pobavením prohlásil, že byl v sále pravděpodobně jediný, kdo neměl zacpané uši.
Uznávaný experimentátor a producent Christoph Heemann (H.N.A.S., Nurse With Wound, Current 93, Edward Ka-Spell, Organum…) se podílí na nahrávání nejnovějšího studiového materiálu V&S ve studiu labelu Artware Audio, které se rozhodlo vydat jej na CD.
Pozn.: Graham se s Heemanem setkal náhodou během svých cest po Evropě. Když mu předvedl rozpracované části nového materiálu Song of Labrador, byl Heemann nadšen.
1992
Finální mix materiálu pro Artware Audio CD je hotov; CD dostalo název The Song of Labrador. Toto je Grahamovo vysvětlení názvu:
„Titulní skladba byla z velké části nahrána na jaře roku 1990. Koncem 80. let testovalo NATO rakety s plochou dráhou letu na území Labradoru. Tyto testy byly pro domorodé obyvatele této oblasti extrémně ničivé. Rytmickou střední část titulní skladby jsme psali s tímto vědomím. Pokoušeli jsme se zakomponovat do jedné skladby tradiční bubny spolu s elektronickými zvuky bombových náletů, přelety letadel atd. Trochu klišé, ale bylo to účinné. Použitý rytmus byl původně irácký, nestoudně ukradený z úžasného alba firmy Ocora Irak: Makamat. Na jaře roku 1990 jsme věděli jen velmi málo o tom, že jak domorodci z Labradoru, tak Iráčané sdíleli společnou zkušenost s vojenským soukolím NATO.
Přední obal CD toto zobrazuje, ačkoliv ne dešifrovatelným způsobem. Zvětšenina ucha uvnitř coveru patří Saddamu Husseinovi. Kanadská vláda stále používá Labrador jako vojenský zkušební prostor.“
Ted a Graham společně pokračují v nahrávání jako V&S a přispívají svojí verzí skladby Mille Regretz, od Josquina des Prese (ca. 1440-1521) na portugalskou CD kompilaci abstraktní, experimentální a ambientní hudby Hare, Hunter, Field (Johny Blue 1992). Mimo jiné jsou zastoupeni Von Magnet, Syllyk, Durutti Column, Asmus Tietchens, Muslimgauze & Hesskhe Yadalanah ad.
1993-1995
Osiřelé duo mixuje materiál pro případné další CD, ale aktivně nehledají nikoho, kdo by jej vydal.
1996-2006
Nočními můrami naplněný, přerušovaný spánek.
2008
Poslední mohykán V&S Graham Stewart staví „tradiční“ studio založené na Tascam 58 a půl palcovém osmistopém „reel to reel“ recorderu a připravuje po mnoha letech nový materiál. Zdrojem zvuků jsou mu většinou analogické syntezátory, kousky starých nahrávek, destruované zvuky, cello atd. Koncem roku vychází konečně pod podivným názvem Violence And The Sacred Performing As Viosac nové CD Rusty Pile na vlastní značce (VATS 2008). Ještě podivnější jsou názvy některých skladeb jako: Čedičový sen, Nikdo nemá oči jako ty, Vidíš nějaké lidi?
2009
Stává se nemožné. Odkudsi z propadliště hudebních dějin se po 16ti letech vynořují dávní spolupracovníci a rodí se další CD You Are Planning To Enjoy The Apokalypse (VATS 2009), jako společné dílo Grahama Stewarta, Teda Wheelera, St Deborah, Johna Whytea, Maureen Paxton s hostujícím Scottem Kerrem (Sri). Hlavní nástroje – Korgy – MS-10, MS-20, MS-50, SQ-10, VC-10, SE -500 a Maxi-Korg vytváří mohutné analogové kulisy a společně s futuristickými rytmy určují hudební základ této temné a atmosférické nahrávky do které Stewart lstivě sází nečekané samply. Ignorují digitální postupy a zaznamenávají vše na analogové pásy.
Na síti Facebook vniká fanouškovská skupina Viosac (Violence and the Sacred), spravovaná Grahamem Stewartem.
2010, 30.3.
Na blogu Viosac se objevuje od Grahama tato zpráva: Viosac je velmi zaneprázdněný a nejen to, je zcela a šíleně oddán hudbě, žije díky jedinečné a čerstvé energii na pokraji smrti.
Za těchto okolností bylo vydáno nezvyklé a atypické CD. Použil jsem pro něj název „Světlo za rozbřesku“ (Dawning Luminosity), tak se jmenuje i můj osobní blog, ale pro toto nové CD je to velmi příhodný název popisující: smrt, znovuzrození, a koloběh i uzavírání velmi starého cyklu.
Hudbu lze nejlépe popsat jako ambientní drone s důrazem na naléhavost. Obsahuje jediný 53 minutový kus. Nástrojové vybavení je jen Moog Voyager OS, upravený Vermona Retrovers a Roland SBF-325.
Mix byl následně zpracován přes dva Tascam 32 Half tracks s mými nejlepšími frippertronics.
Podobně jako u Rusty Pile a You are planning… zvuk zůstal v analogové podobě až do masteringu. Ještě nikdy jsme nedělali hudbu jako je tato.
2010 7.4.
Fanouškovská stránka Viosac na Facebooku má 38 příznivců a jsem hrdý na to, že jsem mezi nimi. Rodí se korespondence s Gragamem Stewartem o speciálním interview pro TAMTO REVUE v návaznosti na jeho nadšení, že někde v Evrope existuje někdo kdo je fanouškem jejich hudby. Brzy nato však Graham mizí z Facebooku a veškeré pokusy o další kontakt končí ohlušujícím tichem…
z materiálu na www.viosac.net vybral doplnil a upravil
Smích
spolupráce na překladu
Tamara Nejtková
