Two K : Enviromental Framework (2021)

Některé dobré věci se zřejmě stanou pouhou náhodou a společné album Jana Krumla (Instinct Primal) a litevského hudebníka Gintase Kraptavicuise alias Gintase K, které společně nahráli pod názvem Two K, je jednou z nich. Oba lze považovat za interdisciplinární umělce, kteří se pohybují na scéně elektronické experimentální hudby desítky let, přesto se nikdy nesetkali.
Nedávno došlo k situaci kdy Gintas zaslal svoje tehdy nejnovější album, The Ways (únor 2021) do pořadu Rádia 1 – Electronic Tuesday, který připravuje právě Jan Kruml. A toho na albu zaujala skladba Almost The End a nabídl Gintasovi zremixování této skladby. To otevřelo prostor další komunikaci, během které se oba tvůrci dohodli na obousměrné inspirační výměně a v dalších měsících vzájemně připravili nový pohled na několik skladeb toho druhého. Úmyslně se vyhýbám použití slova „zremixovali“, protože podle mě úplně nevystihuje výsledek společné práce, která se nakonec objevila na albu Enviromental Framework.

Kruml si kromě vzpomínané Almost The End vybral rekompozici Gintasovy skladby Phono, kterou bychom v původní verzi nalezli na albu Under My Skin (2017) pro portugalský label Crónica a potom titulní skladbu jeho úplně nejstaršího alba Invite Round for a Cup of Tea (1999). Naopak Gintas se zaměřil na dvě skladby, které jsou obsahem alba Stillnes Sessions (únor 2021) a to Myths a Entering The Cave, přičemž každou z nich přepracoval dvakrát. Je však nutné doplnit, že na Stillness Sessions se nejedná o nové skladby, ale o verze starších skladeb. Myths vyšlo na prvním albu pod hlavičkou Instinct Primal – Dazzling Darkness (2015) vydané pro belgický label Siken Tofu a Entering The Cave pochází z alba Tassili (2015), což byl první vydavatelský počin Krumlova vlastního microlabelu Nova Alternativa.

Oba hudebníci se pohybují ve zcela odlišných zvukových teritoriích. Gintas, vystudovaný konzervatorista, se v posledních letech věnuje převážně granulární syntéze a výraznými markanty jeho práceje, že téměř nepoužívá samply ani ovedubbing, dokonce ani tracking, ale extrahuje svoje zvuky pomocí virtuálních syntezátorů, midi kláves a kontrolerů. Výstupem jsou výrazné zvukové skulptury, které pracují s proměnnou vzorce, někdy velmi výraznou, jindy jen na periferii určitého frekvenčního pole. Naopak Krumlova doména je, zejména v projektu Instinct Primal, v budování silné atmosféry, používání fields recording, a precizní práci se zvukem.

Úvod zkoumaného alba obstarává dvojí zpracování Myths (Remix 1 & Remix 3). Krátká originální skladba z roku 2015 má až metafyzický rozměr, vyjádřený úsporně minimalistickým dronem, ruchovou vrstvou a motivem, který vzdáleně může připomínat chřestění, což by nás mohlo přimět k rozjímání o významu mýtů v dějinách lidstva. Ale v Gintasově Myths Remix1 oživuje tento metafyzický prostor vlastními zvukovými útvary, které různě metamorfují kolem výrazného zvuku, připomínající metronom, nebo snad kyvadlo a my jsme v tomto zpracování směřováni spíše ke konkrétní události, která vzbuzuje úžas i hrůzu současně.
V následujícím Myths (Remix3) jsme už vtaženi do děje, na pokraj kterého nás přivedla předchozí skladba. Z původní zvukové obálky se nezachovalo téměř nic, a nebo je fragmentováno natolik, že nelze rozlišit co je manipulace původních stop a co nové zvukové elementy.
Phono přináší zklidnění po náročném úvodu a přestože jsem neměl možnost porovnat Gintasovu originální verzi s touto, označenou jako „Noisebient RMX“, což je poněkud oxymoronický ale ilustrativní trademark, který Kruml často používá u svých nahrávek, slyšíme uchu lahodící , prostorovou skladbu, která splní funkci předělu velmi dobře.

Entering The Cave je další pomalu budovaná atmosférická skladba ve které unikáme nepřízni počasí do temné jeskyně, která před námi otevírá svoje skryté krásy. Na pozadí dronu provázejícího temnotou vnímáme emotivní rytmus rostoucího poznávání a také zvuky evokující vodu odkapávající ze stěn.
Po dramatickém ztišení slyšíme jakoby vzdálený syntetizovaný sborový zpěv, takže dost možná jeskyně nekončí a je to jen tunel k dosud nepoznaným světům.
Gintas pojal remix Entering The Cave (Remix 4) jako průlet nějakou červí dírou ve které nejprve narážíme na spousty zvukových objektů, které však postupně slábnou až k úplnému tichu. V tomto případě se rovněž jedná o zcela novou skladbu, ze které si možná Gintas vzal něco z původních zvukových vrstev, ale přetvořil je takovým způsobem, že vypráví jiný, i když neméně fascinující příběh.
Následující remix (Remix 1) se naopak vrací k prostorové atmosféře originální skladby, využívá jejích původních ingrediencí v rozpoznatelné formě, ale dále je manipuluje. V důsledku je to skladba pocitově velmi blízko původní Entering The Cave, ale přináší do ní novou energii. Krásná ukázka vzájemného respektu podobně jako v přepracování závěrečné Invite Round for a Cup of Tea.

Dekompozice Almost The End, která vlastně odstartovala spolupráci obou hudebníků je vůbec zajímavá tím, že úplně mění pravidla hry. Čisté fragmentované zvuky skladby se prolínají zpočátku v optimistickém toku, dokud se nepřiblíží zvuková vlna, která než odezní, rozbije zvukové části na ještě menší, a ty dlouze umírají až do konce skladby. Kruml vsunuje temnou vlnu, která láme již tak krátkou skladbu, na dvě části do mixu dříve, v podobě jakéhosi vzdáleného hřmění, pochmurné předzvěsti, a zároveň dotváří zvukovou scénu dalšími tóny syntezátorů, což evokuje pocit sledování nějakého romantického obrazu, ve kterém se původní zvukové fragmenty doslova rozplynou.

Invite Round for a Cup of Tea připravená původně pro živou performanci je vlastně dokumentací konkrétního děje, ve kterém sledujeme zvukovou stopu přípravy čaje v samovaru, která je snímána mikrofony a zřejmě jen s minimálními nebo žádnými úpravami, vytváří hotovou, zvukově pestrou skladbu s gradací v podobě varu. Kruml skladbu opatřil zlověstným podkladovým dronem a upravil zvukovou charakteristiku původního zvuku tak, aby byl méně konkrétní, ale bez porušení kompozice, takže bez doprovodných informací pravděpodobně vůbec nezjistíme, že posloucháme čajník, což činí výsledek ještě zajímavějším.

Je to vydařené album, dokonale dramaturgicky vystavěné a těžko by někdo uhodl, že se jedná o kolekci remixů různorodých tracků z jednorázové spolupráce, navíc zavedení značky Two K, může být příslibem pokračující kooperace. Budeme se těšit.