last.fm





Dům snů…volume III. aneb výprava do tajemných jeskyní zvuků, ozvěn & ech … / TERRY RILEY

Nezařazené  |   |  29-03-20

… umělec, skladatel a hudebník, kterému bývá připisován nemalý vliv na experimentální rockovou a elektronickou hudbu (což jasně ukazuje kontinuita, když se Rileymu rozhodli vzdát čest svými remixy „In C“,
Meat Beat Manifesto !viz. https://www.youtube.com/watch?v=t5QMqKGZa10 ),
zejména jeho prvními dvěma ikonickými (pro minimalismus zcela neoddiskutovatelně!) alby, v prvním „In C“ (1964) a druhým „A Rainbow in Curved Air“ (1969), muzikant s vlivem na ostatním hudebníky, jako především na Johna Calea, jež s ním přeci spolupracoval v Divadle věčné hudby společně s La Montem Yougem a dalšími a taky společně s Calem natočili Calovu experimentální desku, kde se Cale vrací k inspiraci jeho dávných „snových“ počátků v Domě snu, Caleovu druhou sólovou desku z roku 1971, „Church of Anthrax“.
Dokonce Cale přiznává vliv na jeho klávesový part v klasice „All Tomorrow´s Parties“, kterou s Lou Reedem společně složili v roce 1965 a o rok později, v letech 1966 ji nahráli, se svou zásadní a jednou z nejvlivnějších kapel vůbec, pro své The Velvet Underground, na debutovou, kultovní ikonickou desku, s banánovým motivem Andyho Warhola, The Velvet Underground & Nico, kde právě tato německá femme fatale, tuto píseň svým typickým mrazem přešlým hlubokým dunícím hlasem nazpívala.

Také jemu přelomovému albu A Raibow…, tedy Duha v zakřiveném vzduchu, se přičítají vlivy s nadčasovými tendencemi.
Kytarista Pete Townshend, britské rockové formace The Who, je přiznává v klávesových partech „Won´t Get Fooled Again“ a taky z části „Baba O´ Riley“.
A dokonce odborníci trvdí, že vlivy spatřují v celém klíčovém díle „Tubullar Bells“ multiinstrumentalisty Mikea Oldfielda.
Ještě více hudebníků měli tu čest, s Terrym Rileyem spolupracovat…

Už od již zmíněného Johna Calea, přes kultovní komorní, smyčcový avantgardní Kronos Quartet, s nimiž se spojil již od roku 1970, pro něž napsal 13 smyčcových kvartetů. Dále svou magii slil s jazzovými experimentátory Rova Saxophone Quartet, jakož i s ARTE Quartett, který hrátky s jazzem spojují právě se soudobou hudbou a improvizačními experimenty. Další z avantgardních postav, které se s Rileym spojily, byla americká komponistka a akordeonistka Pauline Oliveros, jež byla důležitou postavou v poválečné soudobé hudbě elektronického ražení.
Asi nejvíce, s kým se Riley zapsal do experimentálních análů, byl americký modernistický jazzový veterán, post-bopový hrdina Don Cherry, s nímž dokonce natočil Terry Riley album Descending Moonshine Dervishes, roku 1982.

Podobnou spolupráci již kdysi učinil, když na počátcích svého hudebního snažení, ve své prvé skladbě Music for a Gift (1963), použil na páscích sampl trumpety Chata Bakera, který co tento kus v Paříži, kde tehdy žil skládal. Riley mezitím tvořil a dal základ svému vlastnímu „vynálezu“, který záhy poté použil, časově zpožděný akumulátor, tedy mezi muzikanty zvaný delay. Ten poté nesčetněkrát použil a používal, ve své práci s kompozicí, ať již ve studiu, či živě a či vůbec při skládání v domácím studiu. Delay se stal jeho uměleckou, stylistickou značkou a duší jeho čarovné, alchymistické hudební kuchyně.
Hudba, která se Rileymu stala učitelkou a ovlivnila jej, byl, jak již zřejmo, jazz – soudobá komorní hudba a indická klasická hudba…
Indickou hudbu studoval přeci s Panditem Pranem Nathem ještě v Divadle věčné hudby společně v Domě snu s La Monte Youngem, Marianou Zazeelou a Michaelem Harrisonem.
Sám poté jel společně P. P. Nathem do samotné Indie, aby se zde mohl zdokonalovat a doprovázet mistra Natha na tabla, tampuru i přispět hlasem. Tyto výlety několikrát zopakoval. Zúročené zkušenosti a dobyté znalosti poté sám předával jako lektor na fakultě Mills College.
Ze soudobé hudby jej nejvíce oslovil John Cage.

Sám Terry Riley spolupracoval třeba s kolegou minimalistou Stevem Reichem, třetím mužem v minimal music, anebo Mortonem Subotnickem či, Ramonem Senderem a již zmíněnou Pauline Oliveros… s nimiž zakládal experimentální centrum San Francisco Tape Music Center.
A z jazzové hudby se mu „učiteli“ stali John Coltrane, Miles Davis, Charles Mingus, Art \Tatum.
Z klavírových hrdinů nutno jmenovat Gila Evanse a především Billa Evanse a Buda Powella.
Také po celá léta šedesátá cestoval s jazzem po Evropě a živil se hraním po jazzových barech!

První ukázkou, jíž si Rileyho umění zviditelníme, bude odkaz k čistým, krystalickým začátkům, k současné, moderní vážné a minimalistické hudbě, přes snící zatažené mázdry abstraktu, ze společné spolupráce a zároveň alba, s Johnem Cale… Křišťálovou čistotou, světelnými odrazy zářících zrcadel, na ploše zrcadlových jezer, ve skladbě, protkanou čistým klasickým klavírem za odrazů a hravých experimentálních záblesků elektronických kláves, „The Hall Of Mirrors In The Palace At Versailles“, tedy …v zrcadlové síni versailleského paláce…
tak příjemnou koupel v minimalistických vlnkách v lesku zrcadlového jezera…
Ukázka ze společné desky Terryho Rileyho & Johna Calea „Church of Anthrax“ (1971) … https://www.youtube.com/watch?v=xIzLms9qB_M

Zcela jiný prostor obývá další ukázka, kosmologická a futuristická titulní skladba ze stejnojmenného přelomového alba „A Rainbow In Curved Air“ (1969).
Zcela nový, moderní a avantgardní pohled na minimalismus, nabízí toto dílo…elektronické klávesy stylu techniky jazzové hry (zde se nejvíce zjevuje vliv hry autorova hrdiny Billa Evanse), nejdříve ambientně proplouvají zvukovým prostorem a následně uletí vstříc prostoru s rytmickým tancem okolních Sluncí, za perkusních ozvuků tabel a dumbecu (zde zase jasně zřetelný vliv klasické indické hudby), aby se celá skladba později slila s dalším celkem alba do vesmírné psychedelie elektroniky, v té době zcela nadčasové.
Zcela zásadní album, jak již řečeno, pro moderní minimalismus!
Celé album je pojato velmi experimentálně a je nahráno studiovou technikou „overdubbing“, což je technika zvukového záznamu, při kterém sr nejdříve hraje prvá stopa, podloží, a následně se živě hraje druhá stopa a celé hraní se studiově zaznamenává. Tento proces se může opakovat je několikanásobně… Jako vrsty horniny…
Tak pojďme se prokopávat skrze vrstvy zvukového vesmíru, přes Duhu v zakřiveném vzduchu…
https://www.youtube.com/watch?v=aGnjgpFafpU

Předposlední ukázka, bude skrytou perlou, lahůdkou a snovou hrou, opět s jedním hrdinů, pionýrů moderního jazzu, fusion music a post-bopového trumpetisty, Dona Cherryho
Ten mimochodem spojil své síly také s jedním s Rileyho hrdinů, kultovním jazzovým „vesmírným“ avantgardistou Johnem Colteranem (na svém prvém kolaborativním albu Avant-Garde, 1961) a také , jak příznačné, spolupracoval s dalším z skutečných pionýrů nové hudby a vůbec celé scény soudobé hudby, označovaném jako vůbec největším skladatelem všech dob v moderní vážné hudbě, s Krzysztofem Pendereckim.
Zde, v záznamu z koncertu v německém Kölnu z roku 1975, Don Cherry svou nebeskou trumpetou, za přispění vibrafonu Karla Bergera (německý pianista, vibrafonista, skladatel a dirigent), doprovází psychedelicko-minimalistické elektronické varhany Terryho Rileyho, na Cestě, ze které sestupují půlnoční dervišové, a víří svými hypnotickými suknicemi, které tak snadno dovádí do transu…

Tak tedy Terry Riley / Don Cherry / Karl Berger a jejich kouzelné, půlnočními kouzly prosáklé, omamné Descending Moonshine Dervishes…
https://www.youtube.com/watch?v=co3dFJQE1M4

A zcela poslední ukázka bude ze ranku moderní vážné hudby, opět návraty k základům a kořenům Terryho Rileyho, k jeho vlastní kompozici Sun Rings, kterou per formují spříznění Kronos Quartet, skladby Nové hudby jak z počátků Rileyho skladatelské dráhy poloviny 50. let.
Roztodivné, vášnivé skluzy po stráních a barevných loukách krajiny snů, kde sama Krása zpívá v Slunečních kruzích … https://www.youtube.com/watch?v=GUlMyYuEyXw

Jedna Země, jeden člověk a jedna láska…ve zpěvech Terryho Rileyho!

txt: Aleš Krulich


Komentáře nejsou povoleny.