WORLD MUSIC ANIMISMUS – náboženství třetího tisíciletí?!?

Globální spad worldpopu vygumoval civilizační hranice, zborceny neodolatelnou písní jsou tlusté zdi Jericha, polibte si prdel, zachovejte paniku, SVĚT se scvrknul, nic se neděje, nic se přece ze své „podstaty“ neudá, copak se smí podstata dít? Což se spí?
Leda, že by…

tam, kde se duha dotýká země

…nenadále vše obživlo v nádherném skreči „věčného návratu“ duhového oparu, kostka je vržena, stěna hrany zmizela a nikdy jinak jako nikdy dřív… Na trůnu královny world music tančí Angelika, černé dítě žhavého kontinentu, Afriky, kolébky civilizací .

Angelique Kidjo je na první pohled nejexkluzivnější reprezentantkou world music (což je opatrně a óbr kulantně řečeno, interkontinentální indiferentní hudební „žánr“) i na opakovaný poslech, láska na první pohled… Angelika provádí andělské kejkle voodoo a nabízí nynější světové hypermarketové vesnici radostné perspektivy universalismu, provázanosti, svatého pacifismu a vzájemného propojení v aktech lásky a osvěty. Kidjo opakuje zvonivým svým krásným hlasem: „Není důvodu říkat ›oni‹ a ›my‹“. [private]

No bodejť! Lepší je přece říkat já a ty ve vstřícném pohybu bez uvozovek. Avšak pozor! Angelique Kidjo je sice Afričanka z Beninu, nepochybně jorubská kněžka každým coulem, ale zároveň je světoobčanem „jaksepatří“, emisarkou Unicef v poli a neobyčejně nadanou umělkyní v přesahu. Na kontě má deset, work in progress, autorských alb. Stylová škála, v níž se Kidjo suverénně pohybuje, je široká, znamenitá interpretace Jimi Hendrixe volně přecházející přes world beat až k folklórním figurám typu účasti v show Leningradských kovbojů či práci na soundtracku k pohádce — trháku „Lví král“…

„Silný duch Angelique Kidjo oživuje vše, čeho se dotkne.“ (Peter Gabriel)

Rodinné prostředí poskytlo malé Angelice dostatek inspiračních impulsů k umělecko/kněžské životní dráze. Její matka byla ředitelkou Prvního profesionálního divadla a taneční společnosti v Beninu (jižní Afrika) a sama v terénu aktivně zkoumala tance a rytmy pro svou baletní společnost. Členkou souboru se Angelika stala již ve svých šesti letech, kdy byla iniciována na post princezny. Odtud již vedla její nezadržitelná, byť spletitá cesta na trůn královny: královny world music. Na divadelní platformě postupovala od tance k učení se francouzských varietních písní a postupně si přidávala další hudební žánry. Její pěvecký repertoár se tehdy pohyboval v písňové škále od The Beatles až po afro-pop Miriam Makeba; dominoval však místní rytmus GOBAHON, což je perkusní efekt dosahovaný dlaňovou interakcí s vlastním tělem. Kidjinu pěveckou techniku ovlivnili rovněž (kvazi)folklórní zpěváci příběhů anekdotického městského blues. Její hudební styl byl zpočátku fúzí jazzu, soulu a africké obřadní hudby. „Když jsem objevila tradiční nástroje bílých lidí, například takové, na něž hráli Stouni, připadala jsem si jako Alenka v říši divů a okamžitě jsem pojala úmysl SPOJIT ty dva světy, svět beninských rytmů s elektronickými nástroji…“

Tato idea byla zárodkem pozdější trilogie „Oremi“, „Black Ivory Soul“ a „Oyaya!“

Realizaci tohoto triptichu ovšemže předcházela spleť dalších životních peripetií; studium střední školy, kam chodilo i osm Kidjiných sourozenců, ale především politická emigrace (po zhoršení poměrů) z Nigérie do Paříže, kam se uchýlila v roce 1983. Následující dva neplodné roky se Angelika trestala výukou klasických hlasových technik, než se konečně rozkývala a zapsala se na jazzovou školu CIMS. Tam potkala své „staré mistry“ jako Duka Ellingtona, Billie Holidaye či Sarah Vaughan. Zprvu pendlovala v jazzových skupinách pařížského venkova. Posléze trvaleji zakotvila v kapele PILI-PILI holandského pianisty Jaspera Von’T Kofa, k jejímuž zdaru přispívala coby vokalistka a spoluautorka hudby. PILI-PILI během pěti let publikovali šest solidních alb, ale i tak si Angelika řekla, že do toho praští, načež podepsala s ISLAND REC. pakt o vydávání svých sólových alb na sublabelu MANGO.

Prvním „západním“ albem u Island je PARAKOU – jde o reedici nahrávek Integral records z předchozího roku (1989). Na CD se značnou měrou podílí i francouzský jazzman Jean Hebrail, multinstrumentalista a aranžér, s nímž Angelika vstoupila v manželský svazek. (Před PARAKOU však vyšlo africké album PRETTY – produkované Ekambi Brillantem z Kamerunu. Jednou skladbou tam přispěl i Kidjin bratr Oskar.)
Nicméně ještě v témže roce, tj. 1990, vychází precizní práce, totiž album LOGOZO, na němž Kidjo nesmlouvavě atakuje západní komunikačně-sociální poměry. Většina písní je zpívána v jejím rodném jazyku FON, který disponuje takovými charakteristikami, které se příliš nesetkávají se zavedeným zápaďáckým harmonickým přístupem. LOGOZO produkoval Joe Galdo (Miami Sound Machine). Vedle jazyku FON zde Kidjo zpívá i v dalších afrických dialektech. Na desce, samosebou, má svůj dobrý podíl i Hebrail.

A aby toho málo nebylo, v tomto období se Kidjo pouští do studia práv. Záhy ho však přerušuje, protože, jak sama říká, si uvědomila, že lidským právům prospěje výrazněji jako pop ikona, než jako řadová advokátka. Ale již od LOGOZO se datuje její svrchovaná pozice mluvčí TŘETÍHO SVĚTA. Její písně tvrdě tepou pošlapávání lidských práv a opěvují lásku, vstřícnost a přátelství.

Po tříleté pauze vychází v roce 1994 mistrovské album AYE (což je africký náboženský termín překládaný slovem život, AYE je matka Země, obydlený prostor, v nářečích některých afrických kmenů je AYE jméno česneku (pozn. pořádkové služby), je přece měsíční bohyní plodnosti. Písňová kolekce AYE je širokospektrá paleta od romance až k vyostřeně angažované politické písni. Toto mistrovské album produkoval Prince (Fine Young Cannibals), Will Mowat (Soul Il Soul) a David Z.

„V zemi FONS se traduje legenda, podle níž na počátku života přišel had a jeho žena, aby stvořili svět. Po jednačtyřicetidenní námaze se pár vrátil na nebe něžně svinut do duhy. Každý, koho had obdaří milostí, je neodolatelně přitahován na místo, kde se duha dotýká země. Zde je hluboká jeskyně naplněná poklady…“

Po třech letech přichází další dávka voodoo liturgie. „Každý někdy potřebuje někoho, kdo naznačí směr. V Beninu je tímto člověkem kněz voodoo. Je přesně tím, koho potřebuje západní mládež,“ vysvětluje Kidjo. FIFA (dcera) vyráží dech. Na albu se podílí nebývalý počet muzikantů z celého světa, mj. i Carlos Santana, produkci si vzal komplet na starost Jean Hebreil. „Co mě spojuje se Santanou a hlavně s Jimem Hendrixem, je především žár vnitřního ohně a prodloužení duše do konečků prstů,“ říká Angelika.

„Naši předkové se občas vracejí mezi nás, aby nahlas oslavovali život. Jestliže už žiješ, proč odmítáš život a přátelství? Myslíš si, že jsi něco zvláštního? Uskromni se a nepovažuj se za lepšího než je tvůj přítel.“
Angelika apeluje a hřímá:

Dohání nás k šílenství
Jsme hračkou v jejich rukou
Mají nás za prosťáčky
Nenechme je v tom
Pozbyli jsme život
Tím že jsme zničili komunitu
Vlastnictví pozbylo hodnotu
Pozdě si stěžovat
Jsme hračkou v jejich rukou
Protože jsme zničili komunitu
(píseň Aquba, CD FIFA)

„Když jsi černý, tak jsi Afričan. Smutné je, že kolonialismus a otroctví nás naučilo separaci. Máme komunikační problém, dokonce i v Africe…“ komentuje lakonicky. Kidjo se plně angažuje na své osvětové světové misi, organizuje koncerty a pedagogické programy. V roce 1996 se účastní akce v Madagaskaru, kde pomáhá dvaceti šesti tisícům dětí k zapojení do výuky.

V roce 1998, dva roky po FIFA, konečně přichází OREMI, první část výše zmíněné trilogie, která si klade za cílovou ideu „spojit hudbou všechna místa, na něž černý lid zaválo otroctví“ (Haiťany, Kubánce, Bahijce). CD bylo nahráno v New Yorku a Jižní Africe. „Koncepcí OREMI se vracím do dětství. Už když jsem byla malá, tak mne zajímalo africké dědictví v americké hudbě,“ připomíná Kidjo. Na OREMI jsou k mání „nové“ výrazové rejstříky. „Točí se mi z toho hlava, ale snažím se stále učit a udržovat se v pohybu,“ říká Angelika a dodává: „Je úžasné, jak se mixují různé žánry jako reggae, hip hop a jiné – s kmenovými rytmy. Takový revival tady běží a oblétává celý svět. Zeměkoulí se vinou jemné spojovací linie.“ S albem OREMI (Polygram rec.) se Kidjo dostává na ještě vyšší schůdek globálního popu. Stylová škála jde od club-funku v rytmu batonga až po africkou ukolébavku v písni Malajka. Z Angelique Kidjo se stává bone fide globální fenomén, jehož performance jsou vždy legendárními a všechna alba kultovními…

Na to další všichni čekali čtyři roky, kdy přichází klenot v podobě CD BLACK IVORY SOUL (Columbia/Sony 2002). V tomto roce je Angelique Kidjo jmenována oficiální komisařkou UNICEF pro vzdělávání  dětí v oblastech postižených HIV/AIDS („Je třeba zjednat lepší přístup ke vzdělání. Chci pracovat s vesnickou mládeží. Je tolik práce, již je nutno učinit. Potřebujeme knihovny! Když jsem studovala literaturu a něco jsem potřebovala, šla jsem do francouzské knihovny. Když jsi tu možnost neměl, tak smůla, u nás knihovny nejsou… Lidi na Západě jsou rozmazlení, mají všechno!“).

Angelika se trvale  usazuje v New Yorku, kde je nahráno a zmixováno zmíněné BLACK IVORY SOUL. („New York mám ráda. Ten tavicí tyglík. Kůže tu má všemožnou barvu, jak kosmopolitní. Mentalita těch pestře zalidněných ulic je výzvou. Je to jako začít opět od nuly.“)
BLACK IVORY SOUL je druhým dílem trilogie (první dík fúzoval Afriku se Severní Amerikou, druhý díl s Jižní Amerikou, konkrétně s Brazílií. Hitem BLACK IVORY SOUL se stala píseň Iwoya, což je duet s Davidem Matthewsem, ale jasně nejzářivější je remix písně Mondjuba, bonus tohoto alba. Generálního mixu se osobitým způsobem ujal věhlasný Bill Laswell a o jednoznačný úspěch celé této písňové kolekce se přičiňuje i rozšiřující se národnostně pestrá směska umělců, včetně Jeana Hebreila.

OYAYA! (jorubsky radost!) trilogii (v roce 2004) završuje a je fúzí s Karibikem. OYAYA! produkoval Steve Berlin (produkoval mj. i Los Lobos, Lou Reeda či String Cheese Incident), koproducentem byl Alberto Salas, který organizoval skupinu jihoamerických a afrických hudebníků. Nahrávalo se převážně v Los Angeles a Berlíně. Kidjo pro desku napsala třináctku písní v karibských hudebních slozích včetně salsy, kalypso, haitské kompa, portorikánské plena, merengy a ska. Na duch alba měly nejhlubší vliv Kidjiny zážitky z Kuby: „Když jsem se v roce 2002 dostala na Kubu, seznámila jsem se s několika starými muzikanty, dali mi sílu a inspiraci. Člověk si uvědomí, že  hudba je skutečně onou centrální nití lidské paměti.“

DJIN DJIN, prozatím poslední albový opus (produkoval Toni Visconti) je vyexpedováno prvního máje 2007 a nasazuje korunu afro kořenům, Evropě i Americe. Na desce se podílí kvantum prvotřídních muzikantů hvězdné velikosti, mj. Ziggy Marley, Peter Gabriel, Branford Marsalis, Carlos Santana. Desce dominuje cover Rolling Stones Gimme Shelter, a aby toho nebylo málo, vedle beninských rytmů se zde nalézá i famózní exkurz do světa klasické hudby – adaptace Ravelova Bolera atd., i tato fošeň stojí za opakovaný poslech – buď se, tanči a mel….  DJIN DJIN je schodek do nebe křičící –

A dál? Co si onen ANIMISMUS ve třetím tisíciletí počne? Žádný problém, zkrátka počne; proč ne? Má k dobru jednu obrovskou výhodu, totiž humor, což je u většiny náboženských systémů prvek vzácný a cenný jako to, čemu se říká svaté (tzn. přechod ze smrti do života). Společenství Jorubů je řízeno tajným bratrstvem, které jmenuje krále (aniž by ten o tom dopředu měl ponětí). Členové této tajemné struktury mluví jazykem nezasvěcencům nepochopitelným a provozují umělecké formy nepřístupné běžnému Jorubovi z Beninu. Co je import které sakrality do které, vedou debaty religionističtí experti, ale rozhodují o tom mocnosti a tajní superagenti mýtičtí. Středem kultu je Velká Bohyně Matka Onile (ile). Ile je prvotní neuspořádaný „svět“. Ile (chaos) se staví proti Orun (organizovaný princip nebe) i proti aiye (obydlenému světu), která pochází z proniknutí orun do ile. Takže je to v kostce čtverec pořád dokola.
Jedno je jisté. Animismus všemu dává duši (animu) a rumbakoule tomu dají koule…

Tam, kde se duha dotýká země, je základ blíže neurčené síly, která se zove náboženským principem. A jak je to s rozlišením dobra od zlého, když jsme tedy zrušili hranice? V animismu to je jednoduché: kouzelník je dobrý, čaroděj zlý – bůh je šprýmař, taškář, trickster a žádný že ne, má vytříbený způsob humoru. Tady je vhodné zdůraznit, že africká náboženství jsou nerozlučně spjata s uměleckou produkcí. Novorozenec je příchozím z říše předků. Vstup do pozemského života doprovází ztráta paměti. Tuto paměť osudu je zapotřebí obnovit nebo znovu najít, což je úkolem náboženské praxe. Angelique Kidjo se rozpomíná svými písněmi.

Protože svět má druhou tvář
Protože svět má druhou tvář
Otevři oči…
(Angelique Kidjo)[/private]