last.fm





NIN, to je Trent Reznor!

hudební alternativy  |   |  20-08-01

NIN

Brutální elektronická hudba plná praskotů, skřípotů, rytmů pokažených strojů, bezohledná agresivita, nenapodobitelná sebestřednost a zároveň všudypřítomnost rozkladu, smrti, bolesti, strachu a dekadence – to jsou Nine Inch Nails.

Blázen, vyznavač satanských kultů, geniální muzikant a sebeproducent v tom nejširším smyslu slova, jaký si lze představit. NIN už nějaký ten pátek patří k nejlepšímu a nejklasičtějšímu, co může hudební alternativa nabídnout. Vystoupení NIN jsou velkolepou show amerického typu a Reznor sám nijak nezakrývá, že veškeré vize a nápady jsou z jeho hlavy a zbývající členy kapely vlastně používá k jejich realizaci a zhmotnění. Delší čas s ním vlastně vydržel jen kytarista Robin Finck. Reznor píše, skládá, programuje, zpívá a hraje na kytary, klávesy, vytváří obaly k deskám, scénář a vizuální podoby vystoupení i videoklipy. „V týhle kapele není demokracie,“ vysvětluje Reznor, „jsou to moje nápady. VŽdycky to říkám klukům, se kterýma jsem na turné, na rovinu … protoŽe oni se nepodílejí na ničem, kromě toho, Že mi pomáhají proměnit to, co jsem napsal, do něčeho, co bude Živě zábavné.“

dii13

První album vydali NIN před 11 lety. Pretty Hate Machine vyšlo u firmy TVT a záhy se vyhouplo na přední místa nejprodávanějších alb Ameriky. Ministry a Revolting Cocks, doposud největší hvězdy elektronicko-industriální scény, získali přes noc víc než obstojného konkurenta, který své učitele brzy překoná. Reznorovy NIN provázejí skandály od prvopočátku a nejsou jimi jen spory s mateřskou firmou ohledně videoklipů dodávaných do MTV. Po prvních sporech, kdy MTV zasáhla a upravila dodané videoklipy „z pozice moci“, jak říká Reznor, aniž by jejich původní obsah byl skutečně tak obscéní či násilný, že by nutně nějaký cenzurní zásah potřeboval, rozhodl se Reznor natočit natolik urážející video, které MTV vůbec nebude schopna uveřejnit. Měl pravdu, už vydavatelé NIN, firma TVT, se postarali, aby video vůbec do MTV nedorazilo. Skladbu Sin si tak můžete prohlédnout jen na internetu. „Radši bych umřel, neŽ abych ti dal moŽnost mě kontrolovat,“ zpívá v úvodní písni Head Like A Hole.

První a zdaleka nejskandálnější vlaštovkou však v tomto směru byla zinscenovaná vražda Reznora samého, natočená na osmimilimetrový film. Jeho útržek našla chicagská policie asi 200 m od „místa činu“, domu na North Milwaukee Avenue, z jehož střechy měl být v té době neznámý mladík shozen. Vražda byla skutečně vyšetřována a za oběť byl prohlášen tehdy čtyřiadvacetiletý Trent Reznor. Údajná oběť se narodila v roce 1965 v Merceru, malém městečku poblíž Pittsburghu v Pensylvánii. Reznor za svůj život prošel několik zaměstnání, necelý rok strávil na universitě a průpravu pro svou hudební kariéru získal mimo jiné také jako programátor v nahrávacím studiu v Clevelandu. Vydržel to tam celé 4 roky! V roce 1988 zmizel i s poslední výplatou a objevil se hodně viditelně právě v Chicagu. Zatímco byla policie na stopě prvního prokazatelného případu snuff movie (filmu, při jehož natáčení jsou skutečně vražděni lidé), jehož části rekonstruovala ze zničeného útržku, bylo video NIN ke skladbě Down In It běžně k dostání v hudebních obchodech a prvního alba se prodalo přes 150 tisíc kusů.

Od té doby se celkové ražení příliš nezměnilo. Elektronikou prostupuje strhující rocková dynamika, kterou podporuje drtivá palba kytar, zvuků strojů, skřípotů, šramotů a rozsáhlých melodických ploch. NIN jsou kultem v pravém smyslu slova. Dokázali do rockové hudby vrátit prvek hrozby a nebezpečí. Koncerty jsou nabité atmosférou, napětím i fanoušky. „Je to úlet,“ říká sám Reznor po jedné z živých show, „včera jsem si myslel, Že si ty holky rozmačkají pánve o pódium, jak tam tak moc brečely. KdyŽ jsme hráli v Houstonu, byl tam Al Jourgensen, my jsme hráli přes celej ten kopec zpětnejch vazeb a on řekl – Člověče, ty jseš úplnej Elvis, protoŽe, kdyby tohle udělali Cocks, tak by nás vyhnali flaškama z jeviště. Na vás ječeli, jako kdybyste byli posraný Beatles. – Nevím, proč to dělají. Opravdu nevím, co to s nima je.“

Reznor miluje show jako každý správný Američan. Za vystoupení zničí několik kytar, lhostejno jak a o koho. Nebezpečí musí cítit i muzikanti na pódiu. Jeden z koncertů dokončoval klávesista se zlomenou rukou.

Přes neutuchající spory s firmou TVT vychází v říjnu 1992 minialbum Broken se 6 avizovanými skladbami a 91 tracky ticha, za nimiž jsou na závěr schované bombónky dvou skladeb. Skladby Physical a Suck jsou ukryté pod čísly 98 a 99. Mezi nimi nelze přehlédnout zejména rockově dunivou Physical, jejíž autorství je v historii NIN ojediněle přípsáno někomu jinému než Reznorovi – Adamu Antovi.

Absolutní posedlost sebou samým provází Reznora celou jeho kariéru. Objevuje se v textech, hovořících o beznaději a osamělosti, i v hudbě. NIN lze jen těžko pokládat za popové hvězdy, přestože mají nesporný úspěch a prodávají statisíce nosičů. „Ztratil jsem svoji nevědomost, hrdost a čistotu. jsem úplně sám ve světě, kterým musím pohrdat,“ zpívá Reznor ve skladbě Terrible Life a naznačuje tak svou naprostou vzdálenost od lidského živočišného druhu. V jednom z rohovorů dokonce přiznává: „Chovám se divně k lidem, vím, Že se chovám divně, ale nemůŽu si pomoct. NemůŽu být normální, nemůŽu s někým mluvit a přitom neříct něco pitomýho. VŽdycky jsem takovej byl, nikdy jsem nebyl tím šŤastným idiotem v nějaký partě. Natáčeli jsme první album v Londýně a byli tam skoro měsíc, a já tam neznal jedinýho člověka, nevěděl, jak vypadají londýnský kluby. KdyŽ uŽ jsem se tam vypravil, zjistil jsem, Že se mi tam vůbec nechce, Že nevím, jak se dostat dovnitř, ani jak se tam chovat.“

dii1

První etapa NIN ústí v remixové album Fixed. Stejný motiv na obalu jako u Broken, jen v jiné barvě, ale obsah kompletně odlišný, hraničící s výsměchem sobě samému. Roztříštěnost samplů na Fixed nenajde nikde obdoby. Reznor ne naposled rozmlátil, co se dalo, a z původních motivů nezbylo zhola nic. Vše je rozmetáno v obludném paranoidním výbuchu skřeků, drhnutí strojů, skřípotů, praskotů, šumů, vrzů a vše je smícháno v bolestný vír útržků, po němž se vášnivě zamilujete do ticha.

TR1

Album The Downward Spiral ohlásí Reznor rok dopředu a s jeho tvorbou začne právě od jeho názvu. Skutečně se lze dostat ještě hloub, níž a do větší beznaděje a zoufalství, než které NIN předvedli na předchozích albech? Neváhejte ani chvíli. Už úvodní skladba Mr. Selfdestruct vás neochvějně přesvědčí. „Spirála“ je nepochybně jedním z klenotů v diskografii NIN. Vychází v březnu 1994. Syrové samply, zvazbené nástroje, těkavé rytmy propletené industriálními zvuky, které se prolínají i do mezer mezi písničkami. Strojově zničující rytmus střídají rozvlněné plochy syntezátorů. Všemu vévodí drásavý a naštvaný Reznorův hlas. „SnaŽím se o nové věci, plně vyuŽívám studiových moŽností pro melodii a strukturu, namísto abych se snaŽil zjistit co a proč jsem vytvořil. Nechávám to být a sleduji, kam se to pohne.“

NIN album nahrávali v Beverly Hills v nechvalně známém Le Pig (před mnoha lety zde byla Mansonovou bandou brutálně zavražděna Sharon Tateová). Nahrávání si vyžádalo celý rok a účastnila se ho i Trentova kamarádka Tori Amos, což ji Reznor oplatil zase na jejím albu Under The Pink. Nejlépe snad atmosféru domu vystihuje Tori: „Chtěla jsem Trentovi připravit něco k jídlu, protoŽe vypadal vychrtle. A tak v tom domě vařím kuře a okolo vůbec nic nefunguje a kuře se ne a ne uvařit. vařila jsem ho snad tisíc roků a to jsem dobrá kuchařka. Prostě šílený. Co se tady děje? A tak volám mámě a ona mi povídá: V tom domě zahynulo hodně lidí. Myslím, Že je prokletej. A Trent má všude ty satanský knihy a všechno to sjíŽdí a já v Mansonově baráku vařím kuře a trvá to věčnost.“

Reznor svou hudbou vytváří sluchové obrazy, filmy černé a ponuré jako jeho duše. Základním tématem alba je selhání systému i jednotlivých věcí. Hlavním nástrojem je studio a Reznor všemocným diktátorem. „Chci, aby album znělo jako celek, ne jako jednotlivé hity a zbytek jako nějaká vata.“ Reznor vytvořil skutečně kompaktní nahrávku, které nemá slabého místa. Mnohokrát budete mít při jeho poslechu pocit, že vám rytmicky vkládají lebku do cirkulárky.

83

Further Down The Spiral je album remixů. Tentokrát nejde o seberozmetání jako v případě Fixed a Broken. Naopak Reznor pokračuje v experimentu se sebou samým a vytváří novou kvalitu, pohled z povzdálí, nové vize a obrazy. Album vychází roku 1995 a kromě všeho ostatního je zajímavé i účinkováním Davida Bowieho. Někteří z fanoušků NIN říkají, že Further Down The Spiral je dokonce lepší než původní verze. Každopádně je zde Reznor zase o krok blíž k tomu, co bude následovat na dvojalbu Fragile. Než se však k němu dostaneme, je třeba zmínít i některé „vedlejší produkty“ Reznorovy hudební potence. Jednou z nich je výtečná hudba k počítačové fašírce Quake, která dokazuje, že NIN jsou kromě vlastních projektů psát i na míru. Tuto schopnost zúročil Reznor i při soundtracku k filmu Takoví normální zabijáci Olivera Stonea. Všechna videa, která jsou ve většině případů dostupná dnes na netu (a to i včetně těch původně zcenzurovaných), stojí také za zhlédnutí. Samotných internetových stránek o NIN je také nespočet. Dokonale vyčerpávající je oficiální www.9inchnails.com. Roku 1996 dokonce dojdou NIN oficiálního ocenění Grammy za skladbu Happiness In Slavery. Koncem téhož roku pak Reznor píše pro Lynchovu Ztracenou dálnici tři nové skladby. – Slušný záběr na jednoho vyšinutého lidského jedince.

9inchnailsmainpicture

Dvojalbum The Fragile vyšlo minulý rok. Děsivá záležitost, stupňující se jak nevyhnutelný a všemi očekávaný konec. Tohle se může urodit jen v choré hlavě. Je to stejně geniální jako hrůzné. První abstraktní umění v hudbě. NIN přinášejí totéž, co do malířství kdysi vnesl kubismus. Reznor vás nenechá nudit se ani na chvíli, každý moment je nabitý hudbou, nápadem, nikde nechybí vražedně jistá rytmika. I z prdu udělá symfonii. Zkrátka, vše, co dnes od Hudby lze očekávat, je schopen Reznor nabídnout. Je kategorií sám pro sebe – podle mého – jednou z mála odnoží současné vážné hudby, která nezajde na vlastní imobilitu.

Somewhat Damaged, Starfuckers, No You Don’t jsou hodně temné záležitosti, které si v ničem nezadají s nejděsivějšími nočními můrami. Znepokojivě půvabné dokáží být The Great Bellow nebo La Mer a v centru dění burácí téměř popovým rytmem singlovka We’re In This Together a The Day The World Went Away.

Za pozornost stojí i Reznorovy texty. Nejenže jsou plné násilí, sprosťáren, splašků a kdovíčeho dalšího běžně k mání v městských stokách, jsou plné tak silné poezie, že by na ně měl Reznor vyfasovat zbrojní pas. (Bez urážek i pochlebování, takhle naposled zamávali s poezií beatníci.) Kouzlo Reznora je ukryto v geniální práci s náladou a v mistrovství kontrastu. Z bezbřehé brutality dokáže hladce přejít do něžných pasáží, které je vzápětí schopen s ledovým klidem doslova odstřelit. Nádhera postupu tkví v tom, že nikdy nevíte dopředu, jestli to udělá. Nepřipomíná to tak trochu Jima Morrisona?

Reznor je duše zmýtaná pochybnostmi o sobě i o světě, ve kterém je nucen se pohybovat, kam byl lapen bez svého zvláštního úsilí. Je docela pochopitelné, že hledá odpověď tam, kde našel otázku – v sobě samém. Popularita a obliba NIN svědčí o tom, že mnoho lidí je s Reznorem stejného druhu. Je skutečně značně zneklidňující se tu pohybovat…


Komentáře nejsou povoleny.