Exkurze u Creation Records

Je jasné, že psát dnes, v půli poslední desítky let tohoto století cosi o nezávislé scéně a jejích případných představitelích zavání opravdu svážením sov do Atén, ovšem na druhou stranu pravdou je, že tato „scéna“ vlastně stále žije, i když dnes do sebe vstřebala všechny ostatní hudební směry a vlivy tak dokonale, že se zcela nepostřehnutelně promíchala s „jiným“ popem či rockem. A Tak určovat dneska co je nezávislé a co ne, nota bene když ono už těch „pravých indies“ zas tak moc není je vysoce ošemetná věc.
Do všeho se navezly majoritní společnosti, móda, MTV, byznys… znáte to nakonec sami! I přes tyto (pro někoho dnes možná) nevýhody není myslím vůbec od věci říci si něco o jedné z gramofonových firem, která od počátku stojí na straně indies a i dnes, i když už je vlastně součástí velké firmy (ale k tomu se ještě dostaneme) drží krok s dobou a z jejího katalogu stále padají kapely hodné sledování. Ta firmička, dnes už pěkný bumbrlíček vznikla v roce 1983, své působiště nasměrovala do Londýna a zasvěcení už teď, (nakonec i z titulku) vědí, že jde o CREATION RECORDS.

U zrodu společnosti s tímhle jménem stáli tři skotští kamarádi, kterým v době vzniku nebylo ještě ani 25 let a kteří chtěli dělat cosi okolo kapel tehdy vznikající nezávislé scény, kapel s garážovým kytarovým zvukem, které se z nejrůznějších koutů Anglie začaly prosazovat se svojí popově třeštivou jako mluvčí nastupující mladé generace.

Jména zakládajícího trojlístku znějí: Richard Green – finanční záležitosti, Joseph Foster – producent a do křesla šéfa firmy tehdy zasedl zcela neznámý (a dnes naopak slavný) Alan McGee.

Začínalo se bez zkušeností a z ničeho a tak také první singly kapel jako Legend, nebo Revolving Paint Dream podle toho dopadly a na první velkou desku musela firma ještě chvíli čekat. Vyšla v roce 1984 a byla to kompilace „Alive In the Living Room“ na níž se objevily kapely z okruhu klubu Living Room v Londýně, který trojice Creation Rec. založila a vlastnila. Na LP jsou k slyšení např. Mekons, Loft, v budoucnu poměrně slavní The Pastels či Jasmine Minks. A právě posledně jmenovaní byli i první kapelou, která u Cre–Rec. podepsala větší smlouvu. Tahle skotská parta tehdy začala produkovat kytarově rozostřený sound s výraznými riffy a melodickými vokály a asi tak opravdu, jak se zmiňuje Rock 88 z června 1989 „…o pár let předběhli (a nejen oni) módní vlnu zájmu velkých firem o jakoukoli kapelu navlečenou do anoraků (větrovky s kapucí) a snažících se znít jako staré folk rockové kapely.“

PRIMAL SCREAM

Hned druhá „upsaná“ kapela pro Creation znamenala obrovskou trefu a nebyl jí nikdo jiný než pozdější (dnešní) hvězdy indie–dance–rockandrollu Primal Scream.

O kapele kolem Bobbyho Gillespie se popsalo už hodně papíru (drogy, provokace, výstřednosti – co jiného že?) a tak jen tolik, že po vydání singlu „Upside Down“ i je spolkla velká major labels, ale ještě předtím se díky Bobbymu o Creation otřeli i Jesus And Mary Chain a hudební veřejnost začala v malé a nenápadné firmičce tušit veliké eso. Další počin, jež následoval bylo vydání singlu „Therese“ skupině Bodines, který se stal na dlouhou dobu nejprodávanějším SP Creation.

Následně vzniklá skupina Biff Bang Pow, kterou si bossové Creation Rec. založili sami, aby prý vyplnili nějaké mezery v edičním plánu.
V roce 1985 se u Cre–Rec objevuje první zahraniční kapela – novozélandští Chills a Alan McGee navazuje spolupráci s koncernem WEA, která se ale již dnes, mimo vydání LP „Sonic Flower Groove“ Primal Scream, jeví jako zcela nepodstatná, protože skončila tak rychle jak začala. Od Cherry Red se objevili a přeskočili i Felt, už nějakou dobu (od r. 1978) existující a působící na britské scéně, kteří s sebou přinesli za prvé zkušenosti a za druhé i provanuli trošku usínající atmosféru ve firmě. Nakonec parta kytaristy Johna Lawrence je asi právem označována jako „nejpodivnější a nejvýstřednější anglická pop skupina odmítající pop“.

Nikki Sudden & Rowland S. Howard

Hned vzápětí nato se k Cre–Rec. přiřítili i The Jacobites Nikkiho Sudena a pod jménem Momus známý Nick Currie, který tu v roce 1987 vydal album „The Poison Boyfriend“ a věci se pomalu začaly hýbat.

Objevila se kapela Razorcuts produkující harmonické melodie jak vystřižené z 60. let a hlavně svým způsobem senzace britské kytarové scény, nové vlny se chytivší Jazz Butcher (později Pat Fish – leader kapely vytvořil vynikající projekt Jazz Butcher Conspiracy…).

K Creation se znovu vrací The Pastels mezitím emigrující k firmě Glas a Weather Prophets s albem „Junges, Junes and Horsemen“. Tahle skupina vyplula na světlo hudebního dění už v roce 1982, tehdy ještě jako The Living Room, a leaderem zde je Peter Astor (mimochodem v té době recenzent New Musical Expressu). Ten nejprve založil s kolegy od novin kapelu The Loft a jejích několik singlů a EP „Up The Hill And Down The Slope“ vypadalo poměrně nadějně. Bohužel i tuhle sešlost vzal čas a Astor složil dohromady právě výše zmíněné Wheather Prophets…
To vše se děje v roce 1988 a jak víme to už byla doba, kdy se v Anglii začala drát nahoru velice silná a slavná vlna nových, britských, kytarových, nezávislých, popových, zasněných, rozostřených, étericky mlhavých, skřípavě hlučných a já nevím ještě jakých kapel, kterým se už dnes říká jednoduše kytarovky (pamatujete na „shoegazers“?) a pro současné dění na hudební scéně jsou podle všeobecného mínění definitivně pasé. To je sice docela možné, nebudu tu polemizovat a kličkovat mezi mnoha názory, které už byly k téhle indies–pop scéně vyřčeny, každopádně faktem je, že v onom zmíněném roce přišly k Creation Records dvě z poměrně zásadních kapel pro budoucí vývoj firmy (a bude jich ještě víc). Cesta ke slávě firmičky Alana McGeeho byla nastoupena.

THE BOO RADLEYS

Ta dvě jména o kterých se zmiňuji není nikdo jiný než House Of Love a My Bloody Valentine. Prvně jmenované jenž si dali název podle titulu knihy americké spisovatelky Annais Ninové působící v období dvacátých a třicátých let v Paříži založil človíček jenž je zároveň skladatelem, textařem, kytaristou, zpěvákem a dosti rozporuplnou osobností Guy Chadwick. Muzika jeho skupiny byla v té chvíli to nejzajímavější u Creation a jejich kytarová ostrost doplněná nádhernými melodickými ozvěnami 60. let a obohacená o spoustu nových „doplňků“ si právem vysloužila širokou pozornost. V osmdesátém osmém s jejich debutovou deskou se křičelo něco o „zcela jasné desce roku“. Že je to LP opravdu vynikající mohu potvrdit, menší radost mám ovšem už dnes z toho, že i tahle skupina se nechává pomalu zasypávat prachem. A to je velká škoda.
A My Bloody Valentine? Z Dublinu pocházející společnost čtyř přátel – Belindy, Kevina, Debbie a Colma dnes patří pomalu již k legendám noise zvuků a k základním kamenům scény, která dala světu desítky jejich dalších vazbících epigonů. My Bloody Valentine se tehdy téměř dotkli hvězd a dnes jsou pro mnohé (tak jako spousta jiných kapel po letech) kultovní skupinou. Debutovali v r. 1985 albem „This Is Your Bloody Valentine“, další album bylo „Ecstazy“, to vše ještě mimo Creation. Ovšem potom se vysypalo několik vynikajících singlů a …idoly byly na světě. To už jsme téměř v současnosti Creation Records a nutno říci, že firma v posledních letech patří vůbec k těm nejúspěšnějším na poli kytarové muziky. Je pravda, že s tím jak se poslední roky smazává (nebo je již smazán) rozdíl mezi nezávislou scénou a ostatními rockovými nebo středněproudými kapelami, ztratila svoji ortodoxní tvář i Creation.

ADORABLE

Na druhou stranu zase přišel zisk a rozvoj. V roce 1992 totiž Alan McGee odprodal Creation Rc. mamutí firmě Sony Music! No ano, už je to tady, společnost si zachovala jméno i jakous takous volnost, u některých ztratila svůj kredit a naproti tomu získala větší finance a možnosti a právě díky nim si dnes může ve své stáji dovolit taková jména jako Ride, Boo Radleys, Adorable, Teenage Fan Club, Swervedriver, Jazz Butcher Conspiracy, Sugar, Verve, 18 Wheeler a mohli bychom pokračovat. O tom, že jde na tomto poli o současné či lehce minulé hvězdy není třeba se rozepisovat. Vynikající nové album Boo Radleys „Boo Up“ je pár měsíců na světě, nemluvě o dvou výborných CD Adorable – „Against Perfection“ a „Fake“ a co „Cooper Blue“ od Mouldových Sugar. Vzpomínáte? A co teprve Oasis…?! Jo takhle to prostě je a hotovo.
A ani Alan Mc Gee snažící se kormidlovat svoji firmu mezi víry obchodu se tolik nezměnil. Něco jiného je obchod, něco jiného názorové hudební směřování Creation. A to je i dnes, po dvanácti letech téměř stejné. Bylo už napsáno: „jsme jedné krve a patříme spolu do alternativní tabulky, zatímco ti zpropadení Kylie a Jason ne, stejně jako nezajímaví blázni prodávající ve stovkových nákladech“.

Nezávislá scéna, přesto že se rozmělnila a rozbředla přežívá, a Creation alespoň částečně jsou stále jejími (třeba jen naoko) představiteli. Je to vývoj a určitě to tak mělo být. Jak říká Alan „to, že si pár čtyřicátníků dneska sedne do drahé restaurace někde v Západním Kensingtonu a bude se dohadovat, kdo je nezávislý a kdo ne, je naprosto zvrácené!“
Zaplať pánbu alespoň za Creation!

TEENAGE FAN CLUB