Co se skrývá za ZDÍ ZVUKU (Wall Of Sound)

Prehistorie labelu Wall Of Sound spočívá v setkání Marka Jonese (reklamní grafik) a Marca Lessnera (prodavač desek) v Londýně v polovině osmdesátých let. V roce 88 udělal Mark výzdobu pro jeden z nastupujících klubů (Shoom) a začal se zajímat i o taneční hudbu. Marc se mezitím z prodavače vypracoval k vlastní distribuční firmičce Soul Trader. Jones k němu nastoupil jako člověk odpovědný za promotion a propagaci (noviny a obchodníci) a do Soul Traderu, kde byl předtím rock sprostý slovo, přinesl i Zeppeliny, Monkees atd. Starali se mj. o produkci (i u nás známých) firem Delancey Street, Interstate, Pussyfoot nebo G – Stone.

Jenže proč nesesbírat od svých klientů trochu pestré muziky? První cihličky do zdi zvuku byly položeny. Kompilace Give ‘Em Enough Dope I přinesla kromě budoucích hvězd labelu Mekon a Wiseguys ještě zářivější Howieho B, Krudera a Dorfmeistera nebo Ballistic Bros. Markové založili vlastní firmu, jméno si půjčili od Phila Spectora, logo z díla “Hašiš” od Suomi La Valle a zvuky… odevšad. Činnost Wall Of Sound měla totiž “zachycovat všechno hudební dění kolem a přitom mít jasnou identitu a směřování. ”

Tahle fráze ovšem sedí. WOS není jenom další label, chrlící pro taneční parket jeden singl za druhým. A stylová nálepka se jim dává opravdu těžko. Zvláště na začátku produkovali WOS hodně triphopu, případně hiphopu. Ale už dávno na jejich deskách najdete i progressive house, ambient, funky, acid jazz nebo bigbeat (a to jak ve smyslu anglického označeí tvrdého triphopu, tak v původním rockovém smyslu). V téhle branži jsou ovšem škatulky podstatně důležitější pro novináře než pro posluchače. Tohle je správná firma pro všechny, kteří nejsou ortodoxní (a míří od rocku k dance music či naopak nebo klidně křížem).

Prvním singlem na labelu WOS byla taneční samba Maracana Madness pod hlavičkou E – klektik. Vznikla, když oba Markové spolu s bláznivým perkusionistou nastoupili do studia s hlavami plnými okouzlení z fotbalu Brazilců na MS 94.

Následovala licence už dřív vydaného Phatty’s Lunchbox od Mekon. Rockovým riffem obdařený track se stal jistou hymnou firmy – objevil se na Dope I, další kompilaci First XI, na remixech se vyřádili Les Rythmes Digitales nebo Dust (dnešní Chemical) Brothers a loni vyšel song už po několikáté na singlu. Další singly obstarali Akasha (název Jazadelica říká vše), housoví Agent Provocateur nebo Zoot Woman (příjemná ethno – dance). První jedenáctka singlů byly vydána s obaly ve stylu fotbalových dresů a i další série měly jednotné obaly. “Chceme vydávat desky, na jejichž vlastnictví budou lidé hrdí. ” A předtím, než se vydělaly peníze na celá alba, doplnilo úspěšnou sérii vydání kompilace Give ‘Em Enough Dope II s exkluzívními hosty DJ Food, T – Power, Portishead nebo Pressure Drop.

Hvězdičkami Wall Of Sound jsou momentálně (i u nás) hlavně Propellerheads. Jejich debut Decksandrumsandrockandroll dosahuje popularity Underworld nebo Chemical Brothers. Oproti jejich novátorství vsadili Propellerheads spíš na pořádnou jízdu. Singl History Repeating s hostující zpěvačkou, první dámou Walesu Shirley Bassey je ve své swingové náladě spíš výjimkou. Většina ostatního materiálu se drží výrazných beatů a rychlých temp. Zajímavější to začíná být v okamžiku, kdy se přidají dechy a celek připomene velkolepost filmové hudby. Vzhledem k účasti Shirley Bassey (nazpívala titulní song legendární bondovky Goldfinger) a s coververzí další bondovské melodie (viz Tatami a David Arnold) nahlížejí asi Propellerheads na filmové plátno docela rádi. Navíc rádi střídají styly (od funky přes hiphop k acid jazzu), nechybí jim smysl pro humor, zato snad špetka nadhledu nebo experimentu. Ale frčí to a je to zábavné. Proč ne?

Propellerheads nejdřív tvořil jen Alex Gifford, bývalý člen Stranglers (!). Po rockové kariéře pokračoval jako koncertní hráč u tanečních The Grid (ano, ti s tím banjem) a od roku 94 dával dohromady vlastní projekt. Později přibral Willa Whitea a od dubna 96 vydali na labelu Wall Of Sound už několik singlů (Take California či Spybreak jsou i na debutu, ten první Dive! si vybrali pro reklamu u Adidasů). Momentálně podporují vydání alba koncertováním. “Naživo hrajeme jen my dva, ” říká Gifford. “Čtyři decky, bicí, hammondky a basa – všechno s běháním od jednoho k druhému a úpornou snahou udržet to pohromadě. Je to bláznivý, protože nikdy nevíš, co se ti pokazí. ”

O Dirty Beatniks či Les Rythmes Digitales jsme psali víc už v příloze Tamta 973. Mezi další pilíře firmy Wall Of Sound patří Wiseguys, Akasha nebo Mekon. Pod tímto jménem se skrývá John Gosling, další ex – rocker ve službách taneční hudby. Gosling v polovině 80. let podporoval úleťárny Genesise P – Orridge v jeho kultovních Psychic TV. Přes svůj první projekt Sugardog se dostal v roce 1988 k acid housu. “Přejmenoval se” na Sugar – J, aby si nakonec jako Mekon sám vydal singl Phatty’s Lunchbox. Dál se jeho cesty už střetávají s Wall Of Sound, navíc i v dalším projektu Agent Provocateur. Mekon nabízí rock’n’roll pro hiphopery, funk pro pankáče.

O debutu dvojice Akasha se víc dočtete v Tatami. Taneční hudbu s mixem jazzu a lehoučkého funky mají na svědomí Charles Casey a Damian Hand. Další dvojka Wiseguys (Theo alias Touche a Paul aka Regal) se dala dohromady před šesti lety a přes různé firmičky a rozpačité pokusy se dobrali až k výborné desce Executive Suite na pomezí hiphopu a triphopu.

Wall Of Sound měli štěstí i na jednorázovky. Jon Carter u nich pod jménem Artery vydal vzrušující dub techno singl Dollar, díky kterému jej i label vyplatila bohatší firma. Derek Dahlarge aka Ceasefire se zjevil s první nahrávkou (Trickshot), aby se s ročním vyúčtováním ukázalo, že šlo o jeden z nejúspěšnějších singlů oněch dvanácti měsíců. Renomé si firma podpořila i společnou kompilací s firmičkou Pussyfoot. Na desce Wall Of Pussy se o tucet tracků obě společnosti podělily rovným dílem a dokázaly, že spolupráce je víc než řevnivost.

Naživo se potkáte s kapelami Wall Of Sound už i u nás (Dirty Beatniks, Les Rythmes Digitales). Firemní “rezidencí” je jinak londýnský klub Back 2 Mono.

Wall Of Sound přinášejí osvědčené (další díl Enough Dope III) a orientují se v novém (viz loňská kompilace Dig The Nu Breed, na které se shromáždily nové projekty, většinou zatím neupsané jiným firmám). Nedělají věci polovičatě – label má i svůj profesionálně vyhlížející fanzin Wallpaper.

“Def Jam se potkává s Creation – to je pro nás dobré označení. ” A to je označení, které si zaslouží průzkum.

Výběr z diskografie

Singly

Mekon – Phatty’s Lunchbox, Revenge of the Mekon, Welcome to Tackletown
Rootless – The Mental Spiritual
Dirty Beatniks – Bridging the Gap, Beatnik Bounce
Hustlers of Culture – Kickin’ Off
Propellerheads – Dive, Spybreak!,
Take California
Agent Provocateur – Kicks, Red Tape, You’re No Good
Les Rythmes Digitales – Kontakte/
Tropicano
Akasha – Spanish Fly, Brown Sugar
The Wiseguys – Casino ‘Sans Pareil’/
A Better World

Alba

Kompilace:

GIVE ‘EM ENOUGH DOPE VOLUME ONE, TWO, THREE
THE FIRST XI
THE SECOND XI
DIG THE NU BREED
WALL OF PUSSY

Rootless – Rotten Wood
For Smoking Bees
Mekon – Welcome To Tackletown
Hustlers of Culture – Many Styles
The Wiseguys – Executive Suite
Les Rythmes Digitales – Liberation
Dirty Beatniks – One One Seven
In The Shade
Akasha – Cinematique
Propellerheads – Descksandrumsandrockandroll